Poslední výlet roku 2020 nás zavedl na Vysočinu, na Tři Studně. Auto jsme nechali na místním parkovišti za férových 50 Kč na celý den a vyrazili přes studánky Vítulka a Barborka na Brožovu Skalku a Fryšavský kopec. Zpět jsme to vzali přes Fryšavu a kolem Medlovského rybníka. Procházka celkem na 3 hodiny chůze byla v podstatě celodenní, protože jsme si ještě ohřívali v kotlíku oběd a dělali svařák. Večer nás odměnil kouzelnou oblohou, která měnila barvy jako chameleon.

V sobotu večer dávali v televizi Postřižiny, takže volba nedělního výletu byla jasná – něco blízko Dalešického pivovaru, kde se Postřižiny natáčely. Volba padla na Wilsonku. Pak oběd v pivovaru a nakonec lenošení u řeky Jihlavy pod Mohelnem. A den jako vymalovaný!

Na Vysočině spousta sněhu, tak bylo nasnadě vyrazit na běžky. Zadání bylo jasné: Někam, kde to není moc do kopce a z kopce! Tak mne napadlo Velké Dářko. Jako osmnáctiletý jsem tam strávil dovolenou s rodiči a pamatuji si, že se celý rybník dal pohodlně po rovině objet na kole. Od té doby jsem tam ovšem nebyl. Takže rychlá kontrola na zimních mapách a potvrzení si, že kolem Dářka i všude v okolí jsou běžkařské stopy. Hurá, řešení bezkopcového běžkování se začíná rýsovat.

Francie má svůj Le Mont-Saint-Michel (Horu Svatého Michala), my máme Kozlov. Obojí je takový ostrov – poloostrov. Drobné rozdíly bychom tu našli: St. Michel je v moři, Kozlov v Dalšické přehradě, St. Michel je zastavěný, na Kozlově je jen hrad (dobře, tak zřícenina (dobře–dobře, tak zbytky zříceniny)), ale to nemusí romantickým duším vůbec vadit. (Polo)ostrov Kozlov je místo, kam jsem se chtěl už dlouho podívat. Myslel jsem si, že to jde jen loďkou nebo v zimě po ledu. Ale ne, za nižšího stavu vody to jde i suchou nohou.

Návšteva infocentra Jaderné elektrárny Dukovany a následný nenáročný výšlap ke zřícenině hradu Rabštejn s výhledy na Mohelnskou přehradu. Elektrárna Dukovany je druhou největší jadernou elektrárnou s instalovaným elektrickým výkonem 2 040 MW a nachází se asi 30 km jihovýchodně od Třebíče, v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany. Od roku 1994 je u JE Dukovany infocentrum, které prošlo v roce 2014 modernizací.

Miluju řeku Oslavu. Oslavku, jak jí důvěrně říkám. A protože ji nejčastěji navštěvuji mezi Náměští nad Oslavou a Oslavanama, kde už je to dospělá slečna, vrtalo mi hlavou její dětství. Tak jsem se chtěl vypravit tam, kde se Naše řeka rodí. Zjistil jsem, že to s jejím pramenem není jen tak nějak jednoduché – ví se totiž hned o třech! Ale pěkně popořádku.

Krátká projížďka na běžkách z Fryšavy pod Žákovou horou do Kadova a kolem Medlovského rybníka zpět. Klasické trasy, klasicky spoustu lidí, klasicky všichni s dobrou náladou a klasicky krásná zimní krajina. Celou dobu nám hustě sněžilo, ale frontu na Kadovánek jsme nevzdali - Jaroušek nám ji vystál! :-)

Je sobota, zejtra neděle a v pondělí dovolená, ale jsme bez auta. Takže padá rozhodnutí vyrazit zítra vlakem na dvoudenní výlet s hlavním cílem na Luckém Vrchu. Nachází se se tam nejstarší dřevěná turistická chata na Vysočině. Navíc to slibuje prý úžasné výhledy na velkou část Vysočiny a prý až do Jeseníků a Krkonoš. Rozhodnuto, jde se to prověřit.

Druhá část víkendového treku Pelhřimov – Křemešník – Čertův hrádek – Čeřínek – Kostelec u Jihlavy (první část je zde).

Ráno byla snídaně objednaná na 8:00, takže se vstávalo až 7:30. Paráda! Parádní byla i snídaně v Poutním hotelu Křemešník. Z Křemešníku jsme vyráželi přesně v 9:00. Ještě jsme našli přímo na Křemešníku geocache s názvem Svatební, která je nápaditě udělaná (viz foto). Cesta až do Nového Rychnova vedla lesem a později po louce pěknými pěšinkami. 

První část víkendového treku Pelhřimov – Křemešník – Čertův hrádek – Čeřínek – Kostelec u Jihlavy (druhá část je zde).

Ráno jsme vstávali v 5:30, abychom stihli Student Agency "žluťáka" do Pelhřimova. Tam nás autobus vyklopil o půl deváté. Poté, co jsme se zorientovali, zjistili, kde je v Pelhřimově krematorium, kterým směrem jsou Kojčice u Pejřimova a odkud – pokud jsou Hujerovi jsme vyrazili hledat zelenou turistickou značku, která nás vedla přes Skrýšov na Pavlovský kopec, kde jsme si dali první pauzičku a svačinku z nesených zásob.