Poprvé jsem si MJ-S4 Zatáčka zvenku prohlédl někdy v roce 1999, kdy jsem se k němu dostal přes pole při ranní detoxikační procházce po návštěvě Chvalovického sklípku pan Adámka. Znal jsem tehdá jen klasické ŘOPíky a něco tak velkého mne dost překvapilo. Před rokem jsem Zatáčku navštívil znovu při cyklovýletu – opět ale pouze exteriér, i když to už jsem o našem opevnění věděl trochu víc. Věděl jsem, že se chci podívat dovnitř.

Po obědě nás to opět táhlo ven na nějakou procházku. Po poradě s mapou jsme vyrazili na Jižní Moravu do Bohutic. Už jsem tam kdysi (před dvaceti lety) byl kvůli focení na první verzi webu sdružení vinařských obcí Daníž, takže jsem věděl, že tam najdeme Lurdskou jeskyni, a zámek. Mapa prozradila i přítomnost druhosledových objektů ŘOP předválečného československého opevnění. A to už se nedalo odolat.

Díky kamarádovi jsem se dozvěděl o bývalé raketové základně protiletadlové obrany Brna, která byla vystavěna na konci osmdesátých let mezi obcemi Rapotice a Zbraslav na rozhraní Jihomoravského kraje a Vysočiny. V části areálu je nyní věznice Rapotice, ale většina plochy je pustá a zdevastovaná. Důvod vydat se na průzkum.

Díky hodnému kolegovi jsem se včas dozvěděl, že město Kuřim zrekonstruovalo část štol pod místním kopcem Záruba, a že je možná prohlídka. Protože jsem blázen do různých bunkrů, a protože můj děda zažil v roce 1944 dva nálety na Flugmotorenwerke Ostmark (dnešní Zetor v Brně), z nichž jeden přečkal v podobné štole vykutané jako kryt pod Stránskou skálou, ihned mi zablikala kontrolka. Se štěstím se mi povedlo zarezervovat lístky (byla to úplně první prohlídka pro veřejnost a původně bylo obsazeno – na štěstí pro nás ale 4 lidé odřekli) na sobotu 22. prosince 14:00 hodin. 

Ráj pro každého (duší) kluka, který má rád vojenskou historii, bunkry, děla a tanky. Opevnění z dob studené války, které mělo za úkol zastavit/zpomalit předpokládaný postup Maďarské armády (Varšavská smlouva) snažící se vrazit klín mezi Itálii a Německo (NATO). Naposledy mobilizováno v době Jugoslávské krize.

Procházka k soutoku Dyje a Moravy (trojmezí Rakousko – Česko – Slovensko) s obhlídkou lehkého předválečného opevnění ŘOP. Zastávka na cestě z Maďarska přes Rakousko a Slovensko domů do Brna – hned za hraničním přechodem Hohenau an der March – Sekule.

Středně náročný cyklovýlet z Bartoňovy útulny Peklo přes Dobrošovskou pevnost, Jiráskovu chatu sruby Jirásek, Lom, Březinka a Lázně do Náchoda a kolem Metuje po cyklostezce zpět do Pekla.

Notoricky známý výlet na Svatý kopeček u Mikulova jsme pojali tak trochu jinak – teda alespoň pro nás. Zajeli jsme za kopeček k Mariánskému mlýnu u zatopeného Janičova lomu a vydali se odtud. Nejprve jsme tedy prozkoumali lom, což mělo samo o sobě dobroudružný začátek – cesta, která měla podle mapy vést k lomu, byla podezřele připomínající cestu soukromou k budově mlýna. Snažili jsme se tedy k lomu dostat ze strany, což sice šlo, ale bylo to trochu krkolomnější.

Stránská skála je Národní přírodní památka s bohatou historií. Hlavně je to ale významné naležiště Konikleců, které kvetou právě v druhé polovině března. Proto nás pěkné počasí vylákalo na krátkou odpolední procházku na kytičky. Na stráni nad koncem ulice Stránská bylo úplně modro.

Příchovice, Bílá skála (sídlo Krakonošova bratra Jizery), rozhledna Štěpánka, Cimrmanova rozhledna Maják a lesopark Příchovice.