Jste-li Brňáci, co se rozhoupali ke špacíru až později odpoledne, je okolí Kuřimi ideální destinací pro krátké procházky. Tentokrát jsme zvolili lokalitu, na kterou koukáme pokaždé, když vyjíždíme z Kuřimi směrem na Čebín – kopec Zborov alias Cimperk s jizvou po starém kamenolomu vpravo od silnice za železnicí. Vykoukané to máme, ale navštívené nikoli. Teda teď už ano!

Devítikilometrový okruh na zhruba dvě hodiny chůze (počítejte zhruba tu samou dobu na okounění – zajímavostí se po cestě najde víc, než dost) v dosahu brněnské MHD. Kozí horka, Bobrstezka, ...co víc si od výletu přát?! Snad jen sladkou tečku v Cukrárně U Kulaté.

Při hledání výletu v oblasti, kterou by měli jak Brňáci, tak i Zlíňáci zhruba stejně daleko od domova, padla volba na císařský Fort Radíkov, který byl součástí Olomoucké pevnosti. Takže prohlídka okolí fortu (dovnitř jsme se, bohužel, tentokrát nedostali) a následující kolečko přes Hlubočky, které nabídne spoustu zajímavostí.

Ani ne sedmikilometrová procházka inspirovaná naučnou stezkou Bučín, ale upravená tak, aby se nešlo po stejné cestě tam i zpět. NS Bučín neprochází celou, ale jen její přibližně dvě třetiny.

Novoroční „detoxikační“ výlet do okolí Lažánek (nebo jak říkají místní L.A.žánek) s procházkou částí Lažánecko-Heroltického žlebu s kaskádou retenčních nádrží Slunná.

Nenáročná procházka vhodná na vytrávení po nedělním obědě – 20 minut autem z Brna, lesy a mýtinami podél Šatavy z Hlíny skoro až do Prštic a pak zase zpět, většinou po pěkných lesních cestách.

Baron Franz von der Trenck patří neodmyslitelně k Brnu. Dodnes se s ním každý může seznámit v kapucínské kryptě, kde leží ve své skleněné rakvi. Kousek za Brnem, v divokém kaňonu říčky Bobrůvky, je Trenckova rokle, kde se Franz údajně nějakou dobu skrýval, krmen bylinkářem z Drahonína. A tam se dnes vypravíme.

Šestikilometrový výlet na necelé dvě hodinky z Lesního Hlubokého do údolí Bílého Potoka s obejitím útvaru Pecen. Do Lesního Hlubokého se dostanete z dálničního sjezdu z D1 U Devíti křížů asi kilometrovou slepou cestou. Už jsme tu jednou byli za Četníky z Luhačovic. Tentokrát se ale vypravíme vzhůru do údolí Bílého Potoka .

První jarní výlet poté, co mi po dvou měsících skončila nemocenská. Kvůli omezením spojeným s koronavirem jsme chtěli najít něco, co moc lidí nezná, kde budeme co nejvíce sami a budeme si tam moct v klidu opéct buřty. Chvíle hledání v mapách a objevili jsme vesničku Chytálky, která leží na říčce Libochovce kousek nad Dolními Loučkami. A na jejím pravém přítoku v mapě zaznačený „turistický přístřešek a ohniště“. Úplně mimo turistické trasy, ale pořád v dosahu mojí stále ještě pajdavé nohy. To znělo slibně.

Doslova pár kroků za Soběšicemi se otevírá pestrý les. Na některých místech si v něm můžete připadat jako ztraceni v „divočině“. Karel Morávek byl jedním z místních lesníků. O zdejší lesy se staral v první polovině 20. století. Byl vynikajícím odborníkem a zároveň ukazoval lidem, že lesy jsou částí naší krajiny a našeho domova. Za řadu pěšin a odpočívadel, po kterých se dnes procházíme a kde relaxujeme, vděčíme právě jemu. (Zdroj: https://www.pesinakarlamoravka.cz/)