To si takhle jednou říkal gróf Esterházy, že by si k tomu grófství přibral i uhlobaronství kamenobaronství. A protože měl na svém panství vhodný kopec, ze kterého těžili už před dvěma tisíci let staří Římané vápenopískové bloky na stavbu nedalekého sídla Petronell-Carnuntum, začali z toho kopce těžit taky. A docela jim to šlo (a jde dodnes), protože například slavný Stephansdom ve Vídni je postaven z místního šutru. V Rakousku nebylo zvykem lidem brát jejich díry do země, takže Esterháziovci díru postupně rozšiřovali, až je napadlo, že by se do ní vešlo celé divadlo.

Procházka na nedělní odpoledne (možno zahájit obědem v restauraci Na Konečné) v dosahu MHD. Po cestě spousta atrakcí pro děti, zejména v neděli možno zakončit jízdou na zahradní železnici.

Měla to být odpolední procházka k Rudickému propadání, k velmi fotogenickému bývalému kaolinovému lomu Seč, který září barvami a pak ještě kolem několika zajímavostí v okolí Rudic. Na nejvzdálenějším místě od auta nás potkal slejvák , takže z focení lomu nebylo nic a zpáteční cesta proběhla jako rychlý a mokrý přesun.

Notoricky známý výlet na Svatý kopeček u Mikulova jsme pojali tak trochu jinak – teda alespoň pro nás. Zajeli jsme za kopeček k Mariánskému mlýnu u zatopeného Janičova lomu a vydali se odtud. Nejprve jsme tedy prozkoumali lom, což mělo samo o sobě dobroudružný začátek – cesta, která měla podle mapy vést k lomu, byla podezřele připomínající cestu soukromou k budově mlýna. Snažili jsme se tedy k lomu dostat ze strany, což sice šlo, ale bylo to trochu krkolomnější.

První část víkendového treku Pelhřimov – Křemešník – Čertův hrádek – Čeřínek – Kostelec u Jihlavy (druhá část je zde).

Ráno jsme vstávali v 5:30, abychom stihli Student Agency "žluťáka" do Pelhřimova. Tam nás autobus vyklopil o půl deváté. Poté, co jsme se zorientovali, zjistili, kde je v Pelhřimově krematorium, kterým směrem jsou Kojčice u Pejřimova a odkud – pokud jsou Hujerovi jsme vyrazili hledat zelenou turistickou značku, která nás vedla přes Skrýšov na Pavlovský kopec, kde jsme si dali první pauzičku a svačinku z nesených zásob.

Dlouho jsme nikam nevyrazili se vyvětrat, tak jsme na nedělní odpoledne hledali něco blízko Brna a ideálně na straně Bohunic, kde jsme si měli vyčer vyzvednout ořechy na vánoční cukroví. Volba padla na údolí Bobravy, konkrétně na jeho spodní část u Želešic. Původní plán byl zaparkovat u kamenolomu v Želešicích, jím údolím někam k Novému mlýnu a zpátky to vzít přes kopec kolem kapličky sv. Peregrina. Ke kapličce se ovšem musí jít přes poměrně úzkou lávku, což mužstvo (teda spíše ženstvo) bojkotovalo. Takže zpět stejnou cestou. Ještě jsme po cestě navštívili studánku U včelína, která sice nevypadá vůbec hezky, ale má prý pitnou vodu.

Už dlouho jsme se chtěl podívat do Křtinského arboreta. Několikrát do roka kolem profrčíme – nejčastěji cestou na nějaký jiný výlet do Moravského Krasu, ale nikdy se mi nepoštěstilo ho navštívit. Takže ani dneska ne :-) Mají už totiž zimní spánek. To jsme ale předem věděli a naplánovali výlet po Schindlerově cestě.