Kuželovi.cz

Auto jsme nechali na skoro úplně prázdném parkovišti u jeskyně Balcarka a vydali se kolem Blažkova závrtu kouknout se na větrný mlýn a odlovit tamní geokešku GCWEAJ – Vetrny Mlyn c.1 - Ostrov u Macochy. Keška dala trochu zabrat, protože přesnost GPS 10 metrů ve strmé kamenité stráni není úplně ideální a nápověda „Ve skalni sterbine“ taky moc nepomůže, protože podezřelých skalních štěrbin tam bylo hafo. Nakonec ale byla objevena. Prosvištěli jsme městysem a vydali se po červené turistické značce směrem k bývalému lomu Tanneberg. Ze značky jsme ale sešli kvůli studenému větru a raději k lomu pokračovali přes louky, které byly přeci jen trochu pod horizontem. Asi 100 metrů před lomem někdo zpracoval borovicu, kmen odvezl, ale na loukce nechal její větve – tak jsme si jich pár stáhli do lomu na oheň.

V lomu je moc pěkné posezení u ohniště, navíc celé chráněné před větrem, takže se posezení u ohýnku i opíkačka vydařilo.

Po jídle jsme ohniště prolili třemi litry za tím účelem přinesené vody a rozhrabali tak, že pokračování hoření nehrozilo a vyrazili po louce podél silnice kouknout se na jeskyni Dagmar, která je tvořena ponorem Jedelského potoka, má celkovou délku asi 200 metrů s propastmi hlubokými až 30 metrů a pěknou krápníkovou výzdobu. Jeskyně je samozřejmě nepřístupná. Ponor Jedelského potoka (ponor V Jedlích) se nachází asi 300 metrů východně od jeskyně Dagmar. Je to taková díra v zemi, do které teče potůček :-)

Dalších jen asi 300 metrů na jih se nachází studánka U Domínky. Ona to teda ani není moc studánka, ale spíš prameniště potůčku, který si ale denního světla moc neužije, protože jej po nějakých 115 metrech na povrchu pohltí ponor Domínka. Pokud teda má hltat co – v době naší návštěvy byl potůček úplně suchý.

Ještě nakoukneme do jeskyně V Panském klínku, která je volně přístupná, a ve které právě probíhal nějaký průzkum (vykopané sondy, popisky, ...). Jeskyně nás pohodlně zavede odhadem 20 metrů do nitra skály.

Naproti je Císařská jeskyně, která má dva vchody (dolní a horní), a která byla objevena již v roce 1748. Název jí byl dán po návštěvě císaře Františka I. v roce 1804. Veřejnosti byla jeskyně otevřena v roce 1930. V roce 1952 ale byla pro veřejnost uzavřena. Délka chodeb je 650 metrů. Hlavní chodby tvoří krasová jezírka s odbočkami. V roce 1997 zde byla vybudována léčebna pro děti, které zde podstupují speleoterapii. Jednou ročně se zde koná náboženská pouť.

Ještě jsme seběhli na úpatí kopce, kde se vedle sebe nachází Vandrácká jeskyně a Ostrovská estavela (toho času suchá). Pak jsme již prošli Ostrovem u Macochy, kolem místního rybníku a závrtu Mlynářovo propadání k šachtě, která vznikla při pracích vedoucích k vyproštění těla ing. Jana Šimečka, který tragicky zahynul v září 1995 při pokusu proplavat sifon ze známé časti Lopače, a která vedla k objevu prostor Nového Lopače. (Detaily viz příloha).

A to už jsme u jeskyně Balcarka a zakončujeme tento povedený nedělní oběd.