Výlety
-
Hřebečské důlní stezky: 3. den
Číst dál...
Druhý den skončil deštěm, který pokračoval celou noc až do rána třetího dne, které vás zastihlo v turistickém altánu Veksl u Mladějova. Protože jsme vyznavači hesla, že „není špatné počasí, je jen špatná nálada“, posnídali jsme, sbalili se a vydali se na cestu zpět do Hřebče. -
Hřebečské důlní stezky: 2. den
Číst dál...
Druhý den našeho třídenního výletu byl rozdělen na tři části – 1) sejít do Mladějova a najít průmyslové muzeum s úzkokolejnou železnicí, 2) Prohlédnout si muzeum a vykonat výlet vláčkem a 3) vyrazit z Mladějova směrem zpět k autu a najít si někde nocleh na druhou noc. -
Hřebečské důlní stezky: 1. den
Číst dál...
Hřebečovský hřbet a Hřebečské důlní stezky jsme měli na seznamu výletních cílů díky Toulavé kameře a hlavně Putování s párou. Takže lokalita byla jasná, teď jen naplánovat trasu a trefit se do provozu Mladějovské průmyslové železnice – úzkorozchodné tratě, která až do roku 1991 obsluhovala místní lupkové doly. Nakonec jsme zvolili víkendový výšlap „na těžko“, který vám v následující sérii článků přiblížím.
Mařenka je doma
V pondělí 8. února 2021 po osmé hodině večer zaklepala Mařenka na naše dveře...
...teda kecám, donesli nám ji z útulku Opuštěné kočičí tlapky ještě zblblou po uspání kvůli kastraci, kterou prodělala před hodinou a půl.
Sepsali jsme adopční smlouvu a na radu zkušených jsme Mařenku zavřeli do koupelny, kterou jsme jí vybavili all inclusive jídlem, pitím i kočičím WC. Barunka dokonce v koupelně zapnula noční dětské světýlko.
Jak jsme se jeli kouknout na Mařenku
Už nějakou dobu jsme se postupně připravovali na to, že si pořídíme kočičku.
Na začátku roku 2021 nastal ten pravý čas, nakoupili jsme se základní vybavení, domluvili se na druhu, a protože jsme chtěli kočku z útulku, začali jsme prohledávat weby a jiné fejsbůky.
Rozkaz zněl jasně: Kotě, kočička, mourovaná.
A tak jsme na stránkách Opuštěných kočičích tlapek narazili na Mařenku.
Xiaomi MiBand 1S – pitva
Byl jsem zvědavý na to, co je uvnitř Xiaomi MiBand S1. Můj MiBand nepřežil návštěvu sauny. Jediná věc, kterou dělal po sauně byla, že zuřivě blikal snímačem krevního tlaku - stále, ale bez jakéhokoli účinku. Dokonce se ani nemohl připojit k mobilnímu telefonu. Tak jsem se rozhodl, že mu rozlousknu ulitu a podívám se mu na střeva.
Škola magie pro dívky - 2
Tajemné místo
Předchozí část: Škola magie pro dívky - 1
Vnitřek té bílé budovy byl ještě krásnější než nádraží. Vysoký bledě-modrý, klenutý strop, dlážděná podlaha velké okna a vrátnice. Vrátnice byla za skleněnou přepážkou a za tou přepážkou seděla paní vrátná, nejspíš ve školní uniformě. Za paní vrátnou se do výše klenula velká zeď s poličkami na klíče. Přistoupily jsme k vrátnici a postavily se do fronty. Když přišla řada na mě, tak paní vrátná zalistovala v knize a oslovila mě: „Jméno prosím.” „Mary Foxová.” odpovídám. Paní začne zase listovat v té knize a potom mi podá klíče. „Tvůj pokoj má číslo 502 a k tubusu jdi po šipkách.” Poděkovala jsem a postavila jsem se na stranu. Rozhlédla jsem se, ale nemohla jsem nalézt žádné šipky. Až jsem jednu šipku uviděla a na ní byl nápis TUBUS. Vydala jsem se nesouc svůj těžký kufr po šipkách a míjela jsem spoustu místností na kterých byly nápisy například jídelna, hlavní hala, a ještě spoustu dalších. Došla jsem na konec chodby kde stál vysoký válec a vedle něj byl menší válec. Na menším válci byl nápis zavazadla sem. Hodila jsem kufr dovnitř a ten vyletěl někam nahoru. Vlezla jsem do velkého válce a vyletěla jsem do vzduchu taky. „Pááááni!” vyletěla jsem nahoru do pokojového patra kde už mě čekal můj kufr. Na zemi byla zajímavá černá ploška která byla před každým 10. pokojem. Stoupla jsem na ni a objevila jsem se před pokojem 500. Ušla jsem ten kousek cesty a zastavila se před pokojem 502.
Škola magie pro dívky - 1
Na těchto stránkách budu postupně uveřejňovat svoji knihu "Škola magie pro dívky" a budu ráda, pokud mi dáte vědět, jak se Vám příběh líbí.
Dnes začínáme první kapitolou s názvem "Sirotčinec". Pěkné počtení. 