Kuželovi.cz

Tajemné místo

Předchozí část: Škola magie pro dívky - 1

Vnitřek té bílé budovy byl ještě krásnější než nádraží. Vysoký bledě-modrý, klenutý strop, dlážděná podlaha velké okna a vrátnice. Vrátnice byla za skleněnou přepážkou a za tou přepážkou seděla paní vrátná, nejspíš ve školní uniformě. Za paní vrátnou se do výše klenula velká zeď s poličkami na klíče. Přistoupily jsme k vrátnici a postavily se do fronty. Když přišla řada na mě, tak  paní vrátná zalistovala v knize a oslovila mě: „Jméno prosím.” „Mary Foxová.” odpovídám. Paní začne zase listovat v té knize a potom mi podá klíče. „Tvůj pokoj má číslo 502 a k tubusu jdi po šipkách.” Poděkovala jsem a postavila jsem se na stranu. Rozhlédla jsem se, ale nemohla jsem nalézt žádné šipky. Až jsem jednu šipku uviděla a na ní byl nápis TUBUS. Vydala jsem se nesouc svůj těžký kufr po šipkách a míjela jsem spoustu místností na kterých byly nápisy například jídelna, hlavní hala, a ještě spoustu dalších. Došla jsem na konec chodby kde stál vysoký válec a vedle něj byl menší válec. Na menším válci byl nápis zavazadla sem. Hodila jsem kufr dovnitř a ten vyletěl někam nahoru. Vlezla jsem do velkého válce a vyletěla jsem do vzduchu taky. „Pááááni!” vyletěla jsem nahoru do pokojového patra kde už mě čekal můj kufr. Na zemi byla zajímavá černá ploška která byla před každým 10. pokojem. Stoupla jsem na ni a objevila jsem se před pokojem 500. Ušla jsem ten kousek cesty a zastavila se před pokojem 502.

Otevřela jsem dveře a co nevidím! Krásný modře vymalovaný pokoj, široká postel s vysokou, nejspíš měkkou matrací, dřevěný stůl s lampou, nástěnka a velká bílá skříň. Odložila jsem kufr a hned jsem se vrhla na skříň. Ve skříni byla hromada náhradních školních uniforem a v druhé půlce skříně hodně zajímavých věcí co nevím na co jsou. Otevřela jsem kufr a začala jsem si rovnat školní pomůcky do skříně. Čarodějepis, Čarodějné počty, Jazyky dávné magie, Přeměňování, Lektvary a další učebnice do podivných předmětů. A teď ta skříň. Podívala jsem se dovnitř a začala zkoumat jednu věc po druhé. Kotlík, stojan s lahvičkami různých velikostí, pravítko s divnými znaky, penál s doplňovacími pery a 500 run v podivné peněžence. Všechny věci jsem dala do skříně a kufr zasunula pod postel. Přišla jsem k nástěnce a na ní uviděla rozvrh hodin. Zítra mám první hodinu, která se jmenuje Magičtí tvorové. Zajímavé. Sedla jsem si ke stolu a do něčeho kopla. Sáhla jsem pod stůl a vytáhla červenou brašnu s bílými květy. Podívala jsem se dovnitř. Uvnitř byly sešity s názvy všech předmětů. Nachystala jsem si věci na zítřek a vydala jsem se ven z pokoje, vykoumat co kde ve škole je. Vyšla jsem ven a uviděla jsem Terku vycházejíc před pokoj 512. „Terko!” V mžiku byla před pokojem 500 a potom u mě. „Čau Mary, utíkej, na nástěnce je napsaný že v šest začíná rozřazování do tříd v hlavní hale a je za pět minut šest!” Utíkaly jsme k plošince, která nás přenesla k tubusu a sletěly jsme zpátky do prvního patra. Míjely jsme jednu místnost za druhou až jsme se dostaly k hlavní hale. Je za minutu šest a hala je už plná.

Sedly jsme si ke stolu vyhrazeném pro prváky a čekaly co se bude dít. Odbila šestá a do místnosti vstoupila paní ředitelka Owneelová. V místnosti byly čtyři stoly. Červený, tmavě modrý, světle modrý a zelený. Nevím co to znamená. To je teď jedno. Dál bylo v místnosti takové menší pódium a na něm stupínek a mikrofon. Paní ředitelka Owneelová vyšla k mikrofonu a začala povídat „Prosím o pozornost. Dnes máme významný den. Přivítáme zde nové studenty naší školy.” Všichni zatleskali. „Nyní bude následovat rozřazování do tříd. Jakmile přečtu vaše jméno, přijďte sem nahoru a vezměte si hrst tohoto prášku.” Paní ředitelka si vzala seznam a četla „Amy Clarková.” Na pódium přicupitala zrzavá kudrnatá holčička a vzala si prach. „Teď do toho prachu foukni.” Amy poslechla a foukla. Prach se rozletěl a začal se v něm tvořit obraz. V prachu se objevily rudé plameny. Když představení skončilo a prach se rozplynul začala paní ředitelka znovu povídat. „Jak jistě už tušíte máme zde šest ročníků a čtyři odvětví. Vodu, oheň, zemi a vzduch. Každý ročník v daném odvětví je jedna třída. Amy, nyní patříš do odvětví ohně.” Od červeného stolu se ozval jásot. Amy odběhla a paní ředitelka pokračovala. Ryan Frost šel do vodního, Mai Finnová šla do zemního a Terka Gordonová, se kterou jsem sem šla, šla do vzduchového odvětví. „Mary Foxová.” zaznělo sálem. Nejistě jsem došla na pódium a vzala si plnou hrst toho prášku. Foukla jsem, prach se rozletěl a začal se tvořit obraz stejně jako u všech ostatních. V prachu se zjevily světle modré vichřice a větříky. Od světle modrého stolu se rozezněl jásot, když paní ředitelka ohlásila všem, že nyní patřím do vzduchového odvětví. Docupitala jsem ke svému stolu a sedla si vedle Terky. Byl to dlouhý večer. Když nás propustili, tak mi Terka řekla že je za pět minut sedm. „Jak to že vždycky víš, kolik je hodin?” ptám se „V brašně máš digitálky.” „A jo.“ Smály jsme se ještě celou cestu až k tubusu. „Myslíš že když jsme teď ve vzduchovém odvětví, že budeme mít zvláštní schopnosti?” „Nevím. Myslím že to bude celé propletené s těma náhrdelníkama.” Ještě jsme se dohadovaly o všem možném, až jsme dorazily ke svým pokojům. „Tak dobrou noc, Terko.” „Dobrou, zítra sraz v 7:30 tady. Ať máme ještě čas najít učebnu.” „Tak jo. Ahoj.”Zavřela jsem dveře a šla si pro ty digitálky. Nastavila jsem si budík na 6:30 a hodinky položila na stůl. Když v tom mi něco došlo. Kde se budu celé ty roky umývat? Čistit zuby a tak? Ale to ještě není to nejhorší. Celý den jsem nebyla na záchodě. Panikařím a uvažuji o kritických možnostech jako například květináč. Až teď jsem si všimla dveří, které mají stejnou barvu jako stěna v rohu pokoje. Otevřu je a za nimi uvidím bílou, kachličkami vykládanou koupelnu. Sprcha, umyvadlo s kartáčkem na zuby a pastou, věšák s ručníky a hlavně záchod a toaleťák. Vyprázdnila jsem se, umyla, převlekla, vyčistila zuby a šla spát. Usnula jsem skoro hned. Byl to dlouhý den.

Ráno začaly pípat hodinky na budík a já byla celá nesvá, protože nehulákala slečna Greenová. Když jsem byla nachystaná a vyšla jsem přesně 7:30 před pokoj Terka tam už na mě čekala. Šly jsme k tubusu nesouc tašky na zádech a ten nás vynesl do školního patra. Chápu to asi takhle. 1. patro jsou společenské místnosti, 2. patro jsou pokoje žáků, 3. patro jsou učebny a ve 4. mají nejspíš pokoje učitelé. Učebnu 1.V jako vzduch, jsme našly celkem snadno. Tak jsme čekaly. „Hele, přemýšlela jsem o tom, že když se máme učit kouzlit, tak jak to, že nemáme kouzelnické hůlky?” ptá se Terka  „Nevím. Taky jsem o tom přemýšlela. To jako budeme kouzlit rukama nebo co?” „ Hmm, asi jo.” Najednou zazvonilo a dveře všech učeben se otevřely za ráz. Vešly jsme dovnitř a začaly hledat svoje místo. Ve třídě byla tabule, učitelský stůl, lavice, skříně a židle s jmenovkami. Našly jsme si svoje místo a díky bohu jsme seděly vedle sebe. Sedly jsme si do třetí lavice a nachystaly si sešity na stůl. To už se sem hrnuly další děti. Zazvonilo na hodinu a paní učitelka vstoupila do třídy. Všichni žáci se postavili. „Dobrý den já jsem vaše třídní učitelka Sarah Bentonová. Posaďte se.” všichni se znovu posadili a pozdravili paní učitelku. „Na dnešní hodinu budeme potřebovat především náhrdelníky. Podotýkám, že ty byste měli nosit neustále u sebe. Máte je všichni?”„Ano paní učitelko”, odpověděli žáci. „Dobrá. Dnes si každý vyvoláte svého magického tvora, který vás bude doprovázet při vašem studiu i životě.” třídou se zašumělo. Paní učitelka vzala svůj náhrdelník a o něco tišeji řekla „Ronix!”. Z náhrdelníku začala přímo proudit modrá záře a ta se pomalu formovala v dikobraza. „Toto je Trin, můj dikobraz. Kouzelná formule je Ronix a je velmi důležité svůj náhrdelník při vyslovení formule držet. Pusťte se do toho.” Za chvíli se třída začala plnit nejrůznějšími zvířaty. Lišky, vlci, potkani, veverky, pandy a ještě hodně zvířat. Terka vyvolala sněžného králíka. Tak, teď já. „Ronix!” Z náhrdelníku se modrá záře začala linout stejně jako u paní učitelky a zformovala se v sokola. Sokol vyletěl na moji lavici a tam se pohodlně usadil. „Páni, Terko to je úžasný, že jo?”„Jasně a navíc je můžeme přenášet v náhrdelnících. Můj králíček se bude jmenovat Aty. A tvůj?” „Můj sokol se bude jmenovat Cody.” V tom nás paní učitelka přerušila „Utišíme se. Tak, teď když máte všichni svá zvířátka, tak vám sdělím další informace. Další hodinu se setkáme zde ve venkovním oblečení. Pojedeme na nákupy pro zvířátka. Každý si sebou vezměte runy já vám ještě padesát run dám.” Zazvonilo a všichni se vyhrnuli ven. S Codym v náhrdelníku a peněženkou v kapse jsem čekala ve třídě. Terka tam už byla taky. Zazvonilo, paní učitelka nám rozdala runy a šli jsme chodbou k tubusu. Celkem mám teď 600 run. Došli jsme až k vrátnici a tam jsme si odložili klíče od pokojů. Vyšli jsme ven a jakoby jsme se vracely k nádraží, došli jsme k lesní cestě. Až teď jsem si všimla že odtud vedou celkem čtyři cesty. Jedna k nádraží, druhá ke škole a další dvě neznámo kam. Po jedné jsme se vydali a došli jsme na palouk. Na palouku byla tři zrcadla. Přišli jsme k tomu prostřednímu a paní učitelka řekla: „Nebojte se a následujte mě!” a vplula do toho zrcadla.