Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Výlety

  • Jinošovské studánky a rybník Bělizna
    Jinošovské studánky a rybník Bělizna „Jinošovské studánky“ je 12 kilometrová naučná stezka okolo 13 studánek. Stezkou jsme se nechali volně inspirovat a kousek po ní i šli. Studánek jsme navštívili jen 6. A k tomu nějaké památníčky, pomníčky a křížky. Výlet je to celkem rovinatý a nenáročný.
    Číst dál...
  • Trenckova rokle
    Trenckova rokle Baron Franz von der Trenck patří neodmyslitelně k Brnu. Dodnes se s ním každý může seznámit v kapucínské kryptě, kde leží ve své skleněné rakvi. Kousek za Brnem, v divokém kaňonu říčky Bobrůvky, je Trenckova rokle, kde se Franz údajně nějakou dobu skrýval, krmen bylinkářem z Drahonína. A tam se dnes vypravíme.
    Číst dál...
  • Bohutice – Lurdská jeskyně a Minimuzeum ŘOP
    Bohutice – Lurdská jeskyně a Minimuzeum ŘOP Po obědě nás to opět táhlo ven na nějakou procházku. Po poradě s mapou jsme vyrazili na Jižní Moravu do Bohutic. Už jsem tam kdysi (před dvaceti lety) byl kvůli focení na první verzi webu sdružení vinařských obcí Daníž, takže jsem věděl, že tam najdeme Lurdskou jeskyni, a zámek. Mapa prozradila i přítomnost druhosledových objektů ŘOP předválečného československého opevnění. A to už se nedalo odolat.
    Číst dál...

O Modré Karkulce

(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).

Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.

 

Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“

A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“

A medvěd: „Tak jo.“

A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“

Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“

Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“

Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.

Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit