Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Výlety

  • Rudické propadání a okolí
    Rudické propadání a okolí Měla to být odpolední procházka k Rudickému propadání, k velmi fotogenickému bývalému kaolinovému lomu Seč, který září barvami a pak ještě kolem několika zajímavostí v okolí Rudic. Na nejvzdálenějším místě od auta nás potkal slejvák , takže z focení lomu nebylo nic a zpáteční cesta proběhla jako rychlý a mokrý přesun.
    Číst dál...
  • Skryje, zřícena hradu Košíkov a Šafránkův mlýn
    Skryje, zřícena hradu Košíkov a Šafránkův mlýn Odpolední výlet do skryté vesničky Skryje, která se skrývá v údolí Bobrůvky (alias Loučky) pár kilometrů za Tišnovem u Brna. Lišky to dobrou noc nedávají z jediného důvodu – netrefí sem ;) Ve Skryjích končí silnice a dál se dá jít jen po turistických značkách, nebo po polňačce a přes brody.
    Číst dál...
  • Hnanice, vinice Šobes a 9 mlýnů
    Hnanice, vinice Šobes a 9 mlýnů Na svátek osvobození jsme si s kamarádama naplánovali výlet na Znojemsko, k obci Hnanice, kde jsme chtěli navštívit jednu z nejznámějších a nejstarších Moravských vinic – Šobes. Z Brna jsme vyráželi 11:20 a na místo dorazili za necelou hodinu. Parkovali jsme na malém parkovišti před hotelem Vinice v Hnanicích.
    Číst dál...

O Modré Karkulce

(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).

Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.

 

Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“

A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“

A medvěd: „Tak jo.“

A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“

Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“

Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“

Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.

Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit