Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Výlety

  • Pěšina Karla Morávka a Melatín
    Pěšina Karla Morávka a Melatín Doslova pár kroků za Soběšicemi se otevírá pestrý les. Na některých místech si v něm můžete připadat jako ztraceni v „divočině“. Karel Morávek byl jedním z místních lesníků. O zdejší lesy se staral v první polovině 20. století. Byl vynikajícím odborníkem a zároveň ukazoval lidem, že lesy jsou částí naší krajiny a našeho domova. Za řadu pěšin a odpočívadel, po kterých se dnes procházíme a kde relaxujeme, vděčíme právě jemu. (Zdroj: https://www.pesinakarlamoravka.cz/)
    Číst dál...
  • Lysice a Lysická obora
    Lysice a Lysická obora Zhruba 25 kilometrů za Brněnským Globusem je obec Lysice a v ní krásný Lysický zámek. U zámku je zahrada a unikátní vysutá promenáda nad ní. Dnes se ale na zámek i zahrady podíváme jenom zvenčí a zavítáme raději do Lysické obory. Dnes je obora poněkud zanedbaná, ale i tak je to moc pěkné místo k procházce.
    Číst dál...
  • Níhovská madona
    Níhovská madona Krátký výšlap k Níhovské madoně, sošce pana sochaře Lubomíra Laciny v údolí potůčku Halda. Projdeme se také kolem nově vybudovaných rybníčků „U Borovička“, kde pozdravíme hastrmana, malou mořskou rybniční vílu a budeme se obdivovat studánce Kamenné dlaně. Uvidíme i portál Níhovského tunelu, ve kterém byla za války ukryta továrna Diana, která vyráběla stíhačky Messerschmitt.
    Číst dál...

O Modré Karkulce

(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).

Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.

 

Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“

A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“

A medvěd: „Tak jo.“

A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“

Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“

Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“

Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.

Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit