Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Výlety

  • Oslavka – Lamberk, Vlčí kopec, Gloriet a Sedlecký hrad
    Oslavka – Lamberk, Vlčí kopec, Gloriet a Sedlecký hrad Půldenní výlet jednou z nejkrásnějších a nejdivočejších oblastí Vysočiny (a Česka vůbec) – údolím řeky Oslavy (Oslavky) v části mezi zříceninami Lamberk a Sedlecký hrad, loveckým zámečkem Vlčí kopec a vyhlídkou Gloriet. Pozor – tento výlet vyžaduje jednou řeku Oslavu přebrodit!
    Číst dál...
  • Šoproň
    Šoproň Prohlídka historického centra pěkného historicky Maďarsko - Německého městečka Šoproň neboli Ödenburg.
    Číst dál...
  • Památník Železné opony v Hegykő
    Památník Železné opony v Hegykő V katastru Maďarské obce Hegykő je na "břehu" Neziderského jezera Památník Železné opony. Břeh jsem dal do úvozovek, protože kromě prosekaných průplavů/kanálů uvidíte pouze rákosí a žádnou vodu - ta začíná až po dvou a půl kilometrech rákosové džungle! Památník sestává z nepřístupné strážní věže, která je v českých zemích známá pod lidovým názvem "špačkárna", několika metrů různých druhů drátěných překážek, modelu minového pole a několika informačních tabulí (Maďarsky, Německy, Anglicky). Památník je situován na…
    Číst dál...

O Modré Karkulce

(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).

Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.

 

Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“

A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“

A medvěd: „Tak jo.“

A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“

Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“

Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“

Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.

Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit