Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Výlety

  • Řeka Oslava u Tasova
    Řeka Oslava u Tasova Mám rád řeku Oslavu (alias Oslavku) a postupně se snažím projít co nejvíce z jejích bez pár metrů 100 km toku. Asi nikdy mě nepřestane překvapovat, jak mění svoji tvář. Dnes padla volba na krátkou procházku kousek od Tasova, kde se nad řekou tyčí ruiny hradu Dub (Tassenberg), kolem se nachází několik mlýnů, chat a koryto je plné velkých oblých kamenů, které snad daly kdysi řece jméno - ozsla, oslo, oblázek, oblý kámen, tedy Oslava…
    Číst dál...
  • Hranická propast – nejhlubší díra na světě
    Hranická propast – nejhlubší díra na světě Takřka za humny máme nejhlubší (zatopenou) propast na světě, mnohokráte jsem kolem ní projížděl, ale nikdy ji neviděl – řeč je o Hranické propasti. Návštěva maminky v Lázních Teplice nad Bečvou je tím pravým důvodem to napravit a jít se k té veledíře podívat. Procházka je to krátká, tak na hodinku. Dá se natáhnout na zříceninu hradu Svrčov a vyhlídku sv. Jana, ale nám počasí zrovna nepřálo – foukal vítr a drobně sněžilo, tedy nic,…
    Číst dál...
  • Spešovská rozhledna
    Spešovská rozhledna Krátký, sedmikilometrový přes-obědový výlet z Rájce-Jestřebí na Spešovskou rozhlednu. Pár minut z Brna (pokud to zrovna u Lipůvky nestojí) a jste v jiném světě, světě plném vůně tlejícího listí, jehličí, výhledů, bláta, prostě přírody. Včetně kůrovce.
    Číst dál...

O Modré Karkulce

(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).

Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.

 

Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“

A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“

A medvěd: „Tak jo.“

A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“

Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“

Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“

Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.

Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit