Rozkaz zněl jasně: Sraz v 10:30 v Nových Dvorech, na začátku Novodvorské aleje, dojdeme na zříceninu hradu Blansek, kde uvaříme oběd, po kterém se sklouzneme do Pustého žlebu, kde zkoukneme vývěr Punkvy a podle klouzavosti Salmovky buď vylezeme nahoru k Macoše nebo se vydáme Pustým Žlebem do Suchdola a vrchem zpět. Kuba byl na místě v 8:00, aby si cestu předem prošel. Zlínská sekce se trochu opozdila, ale už v 11:30 jsme se sešli na místě a mohli vyrazit. 

Při hledání výletu v oblasti, kterou by měli jak Brňáci, tak i Zlíňáci zhruba stejně daleko od domova, padla volba na císařský Fort Radíkov, který byl součástí Olomoucké pevnosti. Takže prohlídka okolí fortu (dovnitř jsme se, bohužel, tentokrát nedostali) a následující kolečko přes Hlubočky, které nabídne spoustu zajímavostí.

Baron Franz von der Trenck patří neodmyslitelně k Brnu. Dodnes se s ním každý může seznámit v kapucínské kryptě, kde leží ve své skleněné rakvi. Kousek za Brnem, v divokém kaňonu říčky Bobrůvky, je Trenckova rokle, kde se Franz údajně nějakou dobu skrýval, krmen bylinkářem z Drahonína. A tam se dnes vypravíme.

Krátký výlet na dohled od Trenckovy rokle nás zavede k Víckovské Niagáře, romantické říčce Bobrůvce a na zříceninu hradu Víckov. Na procházku nám bude stačit hodinka a provětráme se dokonale (z kopce a zpět do kopce). I geokešku u hradu odlovíme!

V oblasti Krumlovsko-rokytenských slepenců jsme se při našem výletě okolím Moravského Krumlova už pohybovali, ale jednak jsme se tehdá nedostali přímo k Moravsko Krumlovskému vodopádu a druhak jsme netušili, že se tam nachází nádherné kosatce, které právě teď, v dubnu, začínají kvést. O výletě bylo rozhodnuto.

Procházka akorát tak na zimní odpoledne – necelých 9 kilometrů, v průběhu kterých se budete cítit natolik daleko od civilizace, že neuvěříte, jak blízko od Brna se nacházíte. Na vodopád znašený v mapách jako „Vodopád Šebrovka“ jsem se chtěl už dlouho podívat. A konečně na něj přišla řada. Tím víc to bude dobrodružnější, že nám nasněžilo. A do toho vysvitlo Sluníčko. Takže vzhůru do Svinošic!

Pánská jízda do Velkých Karlovic – letos už podruhé. Den před odjezdem na hřebenech napadl sníh. Až 30 cm sněhu. Vyměkl jsem a kolo jsem si nevzal. Jako jediný. Takže zatímco kluci brázdili okolní kopečky na kolech, já se vydal alespoň na krátký pěší výlek na rozhlednu Miloňová. Převýšení asi 220 metrů nahoru a dolů na šesti kilometrech. Moc pěkná krátká procházka okořeněná nejenom rozhlednou Miloňová, ale také místní architekturou, zvoničkou a nakonec i malými vodopády na potůčku Velká Hanzlůvka, na kterou mě upozornilo jedno ze zastavení fotostezky Valachy, jejíž trasu jsem nevědomky kopíroval.

Vodopády Černé Desné a přehrada Souš.

Harrachov, Mumlavské vodopády a obří hrnce.

Zvolíte-li model, že i o prázdninách/dovolené vstáváte v 6:30, abyste byli na osmou u lanovky a stihli Bukovou horu v Červené Vodě sjet 6x až sedm krát předtím, než se vytvoří okolo desáté hodiny fronta na lanovku, kterou nejste ochotni (a nemůžete) vystát, pokládáte si v teple srubu otázku "co s načatým večerem" už okolo jedenácté dopolední. Následuje pohled do mapy, oběd a vyráží se na vodopády na Malé Moravě, které jsou také známé pod názvem: Kaskády Malé Moravy.

Autem do Skleného, což je v podstatě "předměstí" Malé Moravy – nebo teda správněji "záměstí", protože se nachází až za Malou Moravou a z druhé strany se tam (normálním) autem nedá dostat.