Poslední výlet roku 2020 nás zavedl na Vysočinu, na Tři Studně. Auto jsme nechali na místním parkovišti za férových 50 Kč na celý den a vyrazili přes studánky Vítulka a Barborka na Brožovu Skalku a Fryšavský kopec. Zpět jsme to vzali přes Fryšavu a kolem Medlovského rybníka. Procházka celkem na 3 hodiny chůze byla v podstatě celodenní, protože jsme si ještě ohřívali v kotlíku oběd a dělali svařák. Večer nás odměnil kouzelnou oblohou, která měnila barvy jako chameleon.

„Jinošovské studánky“ je 12 kilometrová naučná stezka okolo 13 studánek. Stezkou jsme se nechali volně inspirovat a kousek po ní i šli. Studánek jsme navštívili jen 6. A k tomu nějaké památníčky, pomníčky a křížky. Výlet je to celkem rovinatý a nenáročný.

Doslova pár kroků za Soběšicemi se otevírá pestrý les. Na některých místech si v něm můžete připadat jako ztraceni v „divočině“. Karel Morávek byl jedním z místních lesníků. O zdejší lesy se staral v první polovině 20. století. Byl vynikajícím odborníkem a zároveň ukazoval lidem, že lesy jsou částí naší krajiny a našeho domova. Za řadu pěšin a odpočívadel, po kterých se dnes procházíme a kde relaxujeme, vděčíme právě jemu. (Zdroj: https://www.pesinakarlamoravka.cz/)

„Po zásahu Panthera jsme zastavili, abychom se rozhlédli. Mlha již nebyla tak hustá, jako před chvílí. Na několik okamžiků se kolem nás rozhostilo nepředstavitelné ticho. Přerušil jej až křik Babuškina: ,,Levo! Tříštivý, tříštivý, nabíjej!“ křičel na svého nabíječe. Co jsem spatřil následně, bylo šokující. Kopec po levé straně byl doslova obsazen Panthery, některé jsme měli i v týlu.“  (Zdroj: http://www.starovicky.cz/data/14969.pdf)

Velikonoční výlet jarními Chřiby z vesničky Salaš ke zdejší rozhledně, na chatu Hubertka a kolem Hladného mostu a památníku U Padlých zpět na Salaš.

Krásné velikonoční počasí nás nenechalo doma. Po poledni jsme vyrazili na dobýt hrad Lapikus. Rodiče ho dobývali nadvakrát – jednou neúspěšně z Hlubokých Mašůvek, podruhé z protilehlé Plavče. My jsme se rozhodli pro Mašůvky, protože jsme se chtěli podívat ještě na místní poutní místo s Lurdskou jeskyní a křížovou cestou.

Ráno jsme byli v Bílovocích nad Svitavou koupit od školních lesů MZLU vánoční stromeček. A pak jsme se chtěli kousek projít před obědem. Zastavili jsme proto u Srnčí studánky před Babicema a vydali se nejdřív ke studánce samotné a pak po modré značce směrem k jeskyni Výpustek (kam jsme ale nedošli). Les byl čerstvě zasněžený, takový trochu pohádkový.

Po nedělním obědě – svatomartinské husičce – to chtělo alespoň krátkou procházku na „vyprdění“. Volba padla na Kohoutovickou Babu, kde jsme ještě nikdy nebyli. Rychlý pohled do mapy, nějaké památníčky, Farinova zatáčka, význačný strom... To by se za tu hodinku, než bude tma, stihnout dalo! Takže šup do auta a nahoru do Kohoutek.

Mein Freund Sigmund Freud! Krátká zastávka v Příboře spojená s procházkou po centru města a s návštěvou domu slavného rodáka Sigmunda Freuda, kde se nyní nachází moc pěkná expozice.

V katastru Maďarské obce Hegykő je na "břehu" Neziderského jezera Památník Železné opony. Břeh jsem dal do úvozovek, protože kromě prosekaných průplavů/kanálů uvidíte pouze rákosí a žádnou vodu - ta začíná až po dvou a půl kilometrech rákosové džungle! Památník sestává z nepřístupné strážní věže, která je v českých zemích známá pod lidovým názvem "špačkárna", několika metrů různých druhů drátěných překážek, modelu minového pole a několika informačních tabulí (Maďarsky, Německy, Anglicky). Památník je situován na cyklostezce "Železná opona" (Iron Curtain Trail).