K postavení kaple v roce 1782 dal obci podnět a příspěvek Carl Schubert, děd slavného rakouského hudebního skladatele Franze Schuberta, jehož otec se v obci Vysoká narodil a do odchodu do Vídně zde žil.

V letech 1948 – 1989 byla kaple zcela zdevastována a vedle byl postaven kravín, který až do roku 1997 jako vyhořelá zřícenina hyzdil okolí.

S opravou kaple započala za podpory vlády ČR a krajanů z Německy a Rakouska občanská aktivita ve složení paní Marta Böhm-Schubert a rodiny pánů Bierenta, Bíny, Jablončíka, Reichla, Straky a Winklera. Jelikož dobudování areálu k 200. výročí narození skladatele Franze Schuberta bylo z finančních důvodů ohroženo, byla v roce 1996 založena česko-rakouská nadace Památník Franze Schuberta Vysoká. Ta získala od města Vídně sponzorský dar, který umožnil akci dokončit.

V současné době údržbu kaple zajišťuje obec Malá Morava a je zařazena do seznamu nemovitých kulturních památek. V kapli je umístěno i muzeum Franze Schuberta a jeho rodu, jehož kořeny jsou v tomto krásném moravském kraji.

(zdroj: http://www.obecmalamorava.cz/21-kaple-ve-vysoke)

Jelikož jsem tak trochu postižen mánií do bunkrů, byla návštěva Staroměstské pevnostní stezky naprosto nevyhnutelná. Díky mokrému počasí a faktu, že se jse často po polích, loukách a travou, jsme museli putování trošku zkrátit – Barunka měla "jaro v botách". I tak jsme ale viděli dost. Pokud si myslíte, že Československé předválečné opevnění sestávalo jen z klasických ŘOPíků, vězte, že tyto bunkříky byly pouze tak zvané lehké opevnění. Objekty těžkého opevnění, které se ne všude podařilo vybudovat a vybavit, byly daleko větší monstra. A právě u Starého Města pod Sněžníkem jich vyrostlo hned několik.

Původně jsme hledali nějakou zastávku na vyplnění cesty na dovolenou do Jeseníků. Volba Loštic a Muzea tvarůžků padla víceméně náhodou. A zpětně jsme tomu moc rádi. Muzeum tvarůžků stojí opravdu za návštěvu – je totiž moc pěkně a zajímavě udělané. Navíc – hned vedle muzea je podniková prodejna a naproti ní hostinec U Coufalů, kde můžete tyto voňavé dobroty rovnou ochutnat. Třeba hned ty Coufalovy - smažené v pikantní krustě a zalité javorovým sirupem. Na návštěvu tvarůžkové cukrárny nám tentorát nezbyl čas, ale jistě si ho někdy najdeme.

Krátká návštěva Olomouce. Moc pěkné město se spoustou historie na malém prostoru. Jednou z mnoha zajímavostí je geocache "Olomoucký orloj", která se hledá prostě tak, že se na ni v informačním středistku zeptáte :-)

Nenáročný cyklovýlet takřka úplně po rovině a po cyklostezkách nebo méně frekventovaných komunikacích. Po sestě lze navštívit přírodní zajímavost Váté písky u Bzence, Osypané břehy na řece Moravě, skanzen ve Strážnici a v neposlední řadě zámek Milotice, který je známý z mnoha pohádek (např. z pohádky Za humny je drak).

 Do Pevnostního areálu u Slavonic jsme se vydali na kolech ze Starého města pod Landštejnem cíleně na akci "Přepadení ŘOPíků 1938", která se koná tradičně první srpnovou sobotu. Cestu jsme si natáhli přes Trojmezí, což je místo setkání historických hranic Čech, Moravy a Rakouska, a vesničku Maříž, kde je možné se občerstvit a nazdobit si keramický hrneček.

Pevnostní areál je ukázkou části obranné pevnostní linie, tvořené systémem pozorovacích a palebných průseků, protipěchotními a protitankovými překážkami v délce téměř 200 m a devíti rekonstruovanými objekty lehkého opevnění vz. 37 (řopíky) do stavu z období mobilizace v září 1938. (Zdroj: http://www.slavonicebunkry.cz/)

Slavonické podzemí je jednou z nejstarších částí města a pravděpodobně souvisí s gotickou zástavbou z 13. století. Podzemní kobky zasahují až pod náměstí, což napovídá tomu, že původní náměstí bylo menší, obestavěné většinou dřevěnými domy. Chodby jsou stejně jako lochy vytesány ručně želízkem a kladivem, ještě bez použití střelného prachu, často ve velmi tvrdém rulovém skalním masívu. Průměrná výška profilu chodby je 1,5 m a šířka 0,5 m. To, co se prochází nejsou volastně sklepy, ale odvodňovací štola odvádějící ze sklepů (neboli lochů) vodu. (Zdroj: http://podzemi.shslavonice.cz/)

Na naučnou stezku s názvem Pěšky krajem malíře Františka Mořice Nágla v Kostelní Myslové jsme narazili nejdříve v mapě, když jsme hledali nějaký kratší výlet na zpáteční cestu z dovolené. Na stránkách Regionu Vysočina jsme tak našli slibný popis stezky:

Naučná stezka Pěšky krajem malíře Františka Mořice Nágla začíná a končí na návsi v Kostelní Myslové. Odtud nás zelené psaníčko povede k chátrajícímu statku, rodnému místu malíře Nágla. Pěšinou podél potoka Myslůvky dojdeme k Nechvátalovu mlýnu a cestou budeme míjet kamenné stavidlo bývalého rybníka a kámen s hamrovým znamením z roku 1888. Od mlýna se vydáme po silnici zpět do Kostelní Myslové. Na informačních tabulích se seznámíme s tvorbou a životem akademického malíře Františka Mořice Nágla, s historií obce a s osudy lidí žijících v tomto kraji na počátku 20. století. V kraji střeženém horou Javořicí stával u potoka Myslůvky malířův rodný statek, v němž rod Náglů žil po celé generace. Bývali to nejen dobří hospodáři, ale také nositelé kulturních a společenských tradic pro celou Kostelní Myslovou. Pro malíře F. M. Nágla (1889 Kostelní Myslová -1944 Osvětim) byla zdejší půvabná krajina nejenom místem odpočinku, ale také zdrojem inspirace pro výtvarnou tvorbu i pro celý jeho život. Celá rodina Náglova zahynula kvůli svému židovskému původu během druhé světové války v koncentračních táborech. Zapomenuté obrazy a zpustlý chátrající statek v Kostelní Myslové dodnes připomínají Náglovu rodinu i osudy evropských židů.
(zdroj: http://www.region-vysocina.cz/naucna-stezka-pesky-krajem-malire-frantiska-morice-nagla-cx354)

...rozhodli jsme se tedy Kostelní Myslovou navštívit a stezku si projít.

Civitella Del Tronto je Italské město v provincii Teramo v regionu Abruzzo. Město má 5442 obyvatel a najde ho na skalním útesu celých 589 metrů nad mořem. Městu dominuje nádherná pevnost Civitella, historie pevnosti sahá, až na přelom desátého století kdy měla tato oblast velký strategický význam (http://www.civitelladeltronto.cz/).

Lesnický Slavín je soubor památníků a studánek rozmístěných po lesu Školního lesního podniku Masarykův les (od 22. dubna 2011 zároveň Lesnický park Masarykův les Křtiny) mezi městy Brno a Blansko v Moravském krasu. Tyto objekty jsou věnovány lesníkům či umělcům, ale i samotné přírodě a zvířatům. Počátek budování spadá do období 20. let 20. století. Oficiální otevření Slavína proběhlo 18. června 1929 v polesí Olomučany. Za zakladatele Slavína jsou považováni Rudolf Haša a Josef Konšel, na jejich práci navázal Josef Opletal, který je nejznámějším budovatelem objektů ve Slavíně.

Mezi nejnavštěvovanější památníky patří například Máchův památník či Památník umučených lesníků. V současné době se ve Slavíně nachází více jak 70 objektů. - viz Wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Lesnický_Slavín

Zbyde-li chvíle času, doporučuju navštívit nedaleký lom Seč u Rudic.