Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Ve Velkých Opatovicích jsme ještě nebyli a podle mapy vypadalo okolí slibně, zejména pak naučná stezka Hanýsek. Plán zněl jasně – před obědem dojet z Brna autem do Velkých Opatovic, někde v místním pohostinství si dát polívku (rohlíky se sýrem byly v batohu) a vyrazit na naučnou stezku. Problém byl, že se nám v Opatovicích nepodařilo najít slušnou restauraci. Velmi ochotná a vstřícná paní v infocentru Mikroregion Malá Haná nám řekla, že jedinou slušnou hospodu, co tu měli, prohrál majitel v automatech. Nevěřícně jsme nakoukli do hostince U Ježků, kde to dost smrdělo (dřív ten smrad asi přerážel cigaretový kouř) a navíc to vypadalo, že tam mají sraz všichni místní alkoholici. Restaurace Pod kostelem měla zavřeno (a taky nevypadala, že by se v ní vařilo něco jiného, než káva). To nám to ale začíná...

Konečně! Začaly růst houby! Prej teda... Tak jsme se to vypravili zjistit na Oslavku, pod Ketkovice. A fakt rostou! Hlavně bedle s majestátnými klobouky, ale i ta babka, či liška se najde. A k tomu krásná procházka po krajině mého srdce. Doporučuje 9 z pěti stomatologů! ;-)

První podzimní den je potřeba oslavit nějakou akcí – a když zrovna pouští vodu Mohelnská přehrada na řece Jihlavě (nebo Jihlavce), která touhle dobou ještě zdaleka není zamrznutá, tak je jasné, že se jede na vodu! Spluli jsme přibližně 20 km úsek přímo od paty přehradní nádrže Mohelno k soutoku Jihlavy s Oslavou v Ivančicích. To celé s jednou občerstvovací zastávkou na tábořišti Pod Templštejnem. Moc vydařená akce!

Na sobotní oběd měly být špekáčky, takže jsme hledali něco blízko Brna, kde je možnost si je opéct. Vzpomněl jsem si na místo u Šebrova, které objevil kamarád – jsou tam dva rybníčky, upravené okolí, posezení a ohniště. Podle mapy se to tam jmenuje Lojzův rybník. Tak jsme vyrazili. Autem se dá dojet až k rybníčkům, ale příště bude asi lepší nechat jej dole v dědině. Na místě jsme si nasbírali vlastní dříví, rozdělali ohýnek a opekli si špekáčky.

Zátoka Soline dostala jméno po těžbě mořské soli, která byla v těchto místech  získávána od počátku našeho letopočtu až do pozdního středověku. V polovině 19. století zde stála cihelna, která pro výrobu cihel využívala místních zásob písku. Ještě během druhé světové války zde místní obyvatelé svépomocí odsolovali mořskou vodu. Získanou drahocennou sůl měnili za cukr, mouku a jiné potraviny. (viz link).