Hallstatt (česky Halštat) je obec s 923 obyvateli nacházející se v Solné komoře v Rakousku. Leží bezprostředně u Halštatského jezera a společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří ke Světovému dědictví UNESCO. (Zdroj: Wikipedie – https://cs.wikipedia.org/wiki/Hallstatt)

To zní příslibem spousty zajímavostí! Využili jsme skutečnost, že byl Hallstatt vzdálený pouze asi 30 km od místa naší zimní dovolené a vypravili se tam na výlet. Žádné další přípravy nebyly potřeba – prostě tam dojedeme a uvidíme!

Krátká procházka v Lesním Hlubokém nám nestačila, tak jsme se přesunuli do blízké Velké Bíteše, kde jsme zaparkovali přímo na náměstí. Po osvěžení v restauraci U Raušů jsme vyrazili k místní pamětihodnosti, opevněnému kostelu svatého Jana Křtitele. Odtud jsme pak šli po zelené značce kolem Předního a Prostředního mlýna k Dolnímu mlýnu, kde jsme po lávce přešli na druhý břeh Bílého potoka ke studánce U Knollova mlýna. Odtud pak po modré kolem rybníku Dolní koupelna zpět do Velké Bíteše.

Vyrazili jsme za Četníky z Luhačovic. Do Lesního Hlubokého. Říkáte si, co je to za nesmysl, a že Luhačovice jsou od Brna opačným směrem? To sice jsou, ale „četnická stanice” stojí právě v Lesním Hlubokém. Teda ta filmová, protože to není žádná četnická stanice, ale původně barokní zámeček, rezidence rajhradských benediktinů. Přímo naproti zámečku je kaple sv. Anny.

Chátrající kostelík na ostrůvku prostřední (Věstonické) nádrže je pěkně vidět ze silnice Brno – Mikulov – Vídeň vedoucí po hrázi horní nádrže. Jedeme-li od Brna, tyčí se nad jezerem notoricky známé panorama Pálavy. Jedním slovem: Krása! Ke kostelíku jsem se chtěl podívat už dlouho, ale vždy jsem uvažoval návštěvu na lodičce v létě nebo suchou nohou, když voda v nádrži klesne natolik, že se vynoří stará silnice. Na zimní návštěvu jsem nepomyslel.

Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad, volný den. Dopoledne vracíme kamarádku, co si přijela do Brna připomenout studentské časy do Velkého Meziříčí. Původní plán byl projít se přímo u Mezříče Balinským údolím, ale sychravá mlha nám tento plán kazí. Volba tedy padá na blízkou Třebíč. Takže volně na slova Wabiho Daňka: Jedem si to ku Třebíči, počasí je prostě špatný...

Sice pršelo, ale to přece nevadí, protože není špatné počasí, je jen špatná nálada. Vybavili jsme se tedy do nepohody, vzali náhradní ponožky a boty na zpáteční cestu a vyrazili do míst, kam jsem se chtěl podívat už dlouho – k "Hitlerově" dálnici u Ostopovic.

Exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav také známá pod názvem Hitlerova dálnice, či zkratkou A88 je označení nedostavěné dálnice která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň s dnes polskou Vratislaví. Podle následného projektu měla mít dálnice délku 320 km. Na území Česka bylo celkem rozestavěno 83 km. (Zdroj: Wikipedie).

Inspirací k tomuto výletu byl článek Zřícenina hradu Stagnov (Hrádek). Líbil se nám cíl výletu, ale celkově se nám to pozdávalo jako velmi krátký výšlap. Navíc jsme v mapě objevili kousek dál na západ další zříceninu – Kuchlov. No a další dva kousky na západ Ruprechtov. V Ruprechtově větrný mlýn, došková chaloupka a ranch Pomeranch. Bylo rozhodnuto. Cestou z Brna jsme se zastavili v Babicích nad Svitavou vyzvednout Krajtlovi a jelo se do Ruprechtova.

Rejvíz

Kutná hora, chrám sv. Barbory

Vodopády Černé Desné a přehrada Souš.