Skoro desetikilometrová pohodová procházka méně známou částí Chřibů. Auto jsme nechali na konci Starých Hutí, kde se dá s trochou štěstí najít místo na zaparkování tak, aby auto nikomu a ničemu nevadilo. Vyrážíme vlastně z nejníže položeného místa procházky, ale i tak nás na Gavendovu skálu čeká jen pohodových 150 výškových metrů.

Procházka na nedělní odpoledne (možno zahájit obědem v restauraci Na Konečné) v dosahu MHD. Po cestě spousta atrakcí pro děti, zejména v neděli možno zakončit jízdou na zahradní železnici.

Francie má svůj Le Mont-Saint-Michel (Horu Svatého Michala), my máme Kozlov. Obojí je takový ostrov – poloostrov. Drobné rozdíly bychom tu našli: St. Michel je v moři, Kozlov v Dalšické přehradě, St. Michel je zastavěný, na Kozlově je jen hrad (dobře, tak zřícenina (dobře–dobře, tak zbytky zříceniny)), ale to nemusí romantickým duším vůbec vadit. (Polo)ostrov Kozlov je místo, kam jsem se chtěl už dlouho podívat. Myslel jsem si, že to jde jen loďkou nebo v zimě po ledu. Ale ne, za nižšího stavu vody to jde i suchou nohou.

Na Velikonoční neděli jsme měli původně naplánovaný svatý Hostýn. Nakonec jsme se ale trochu báli počasí a spásychtivých poutníků, tak jsme s babičkou vyrazili na kratší procházku na bližší zříceninu hradu Lukov (kousek od Zlína). A vůbec jsme nelitovali, Lukov je hrad opravdu krásný a výlet se velmi vydařil.

Už dlouho jsme se chtěli podívat na Spálenou skálu směrem od Svinošic. Dnes jsme tedy vyrazili. Auto jsme nechali ve Svinošicích u mostu, kde je dost místa a ničemu to tam nezavazí. Vyrazili jsme směrem na Svinošickou hájenku, prvním cílem byla studánka nacházející se 150 metrů za hájenkou.

Děda slavil narozeniny a pozval nás na slavnostní oběd na Statek Samsara u Blanska. No a po obědě jsme se potřebovali trochu projít, aby nám slehlo před večeří. Babičku zlobilo koleno, tak jsme vybrali krátkou procházku skoro po rovině po lesní stezce od Staré huti v Josefově u Adamova přes jeskyni Jáchymka k Býčí skále a zpět.

Na zpáteční cestě z výletu do Jaderné elektrárny Dukovany a na Rabštejn jsme se vypravili krátce nakouknout do údolí pod hradem Templštejn. Na hrad (respektive jeho zříceninu) jsme se tentokráte nevydali, jen jsme se krátce prošli okolo řeky a občerstvili se v nálevně místního tábořiště, kde už to žilo letní atmosférou a rožnilo se prasátko. No a nahoru na hrad příště!

V kopcích nad Osvětimany jsou v bukových lesích skryté osamocené skalní útvary. Pilařka, Kulatina a Zikmundův kámen nebo také Zikmundova skála. Leží mimo turistické značky, ale dají se poměrně jednoduše najít. A slibují pěkný výhled a klid bez zástupů turistů.

Stránská skála je Národní přírodní památka s bohatou historií. Hlavně je to ale významné naležiště Konikleců, které kvetou právě v druhé polovině března. Proto nás pěkné počasí vylákalo na krátkou odpolední procházku na kytičky. Na stráni nad koncem ulice Stránská bylo úplně modro.

Jedna vycházka, dvě jezera. Grundlsee a Toplitzsee. Toplitzsee, kde Němci za Druhé světové války zkoušeli torpéda, kde jsou údajně potopené bedny s padělanými britskými bankovkami, a kde umírají potápěči. Ale také jezero, které si zahrálo v bondovce. A k tomu fascinující krajina kolem.