Kuželovi.cz

Po příjezdu na místo jsme zjistili, že by každý z nás uživil nejen všechny ostatní, ale i menší domorodou vesnici po dobu asi 14 dnů (s živou rezervou – pejskem Kessy). Hlady tedy nezemřeme! Následovala okupace chatek, založení ohně a rozpálení grilů. Večeře sestávala z několika druhů grilovacích klobásek a špekáčků, zeleninového salátu, nespočtu dochucovacích prostředků a asi 4 druhů piva. Zazpívali jsme si u kytary nějaké ty písničky, dopili druhé pětipivo a šli na kutě.

Ráno se Vlašmen rozhodl, že máme málo jídla a odjel do Kralic koupit 2 kg Hovězího na guláš (+kilo bůčku na sádlo a škvarky). Sbalili jsme se na výlet, rozdělili bagáž mezi otroky děti a vyrazili po červené turistické značce směrem po proudu. Stezka vede stále kolem řeky, místy jako pěkná lesní pěšina, místy po samém břehu po kamenech. Jsou na ní dvě exponovaná místa, která jsou jištěna řetězy. Za nimi začíná trempský ráj: Spoustu bezejmenných ohnišť a kempů, ale i takové legendy jako je Zlatá podkova nebo Klondike.

Chtěl jsem se podívat na Plechárnu, tak jsme nezačali s červenou značkou stoupat vlevo do stráně, ale drželi jsme se břehu. Dal bych ruku do ohně za to, že tam bývávaly řetězy... No nic – chybka se vloudila. Rychlá porada nad alternativami:

1. Přebrodit – není to tak hluboké, Ladušce by to bylo max po krk... Pod Lamberkem přebrodit zase zpět. Hmm... Ale co to počasí? Kolik šropálů se vykópe úplně a kolik jenom trochu? Kolik jich vezme proud Oslavky nenávratně a kolik se najde v Oslavanech na jezu?
2. Direttissima – do stráně nahoru na stezku, po které vede červená značka. Svah jako blázen. Kameny... 

Po krátké hádce, kdy demokraticky (5:9) zvítězilo pět tatínků nad devíti vodlitky se vydáváme do stráně vlevo. Po dvou metrech se Ivošek v mžiku vrací skluzem na své výchozí místo a celý následující téměř horolezecký výstup se nese v duchu jeho hlasitého přesvědčování "já nikam nejdu, já tam nepudu, tam nelezu, a pod.". Ještě štěstí, že Ivošek zatím neumí zas až tak moc sprostých slov. Ještě štěstí, že tam vůbec nebyly uvolněné kameny, které by mohly padat a ohrozit kamzíky níže. Ještě štěstí, že tam s náma nebyly maminky. Ještě štěstí, že se nikomu nic nestalo. Pro příště doporučuji raději variantu:

3. Vrátit se zpět na červenou turistickou značku.

Ostatně červené značky jsme po této dobrodružně akční vsuvce dosáhli i my a vydali se po ní k cíli našeho putování – zřícenině hradu Lamberk. Na místě už to šlo ráz na ráz: Děcka natahat dřevo, fotři rozdělat oheň, zavěsit kotlíky a vzhůru do přípravy bramborového guláše (ten hovězí bude večer ). Šropáli se zdatně podíleli na loupání a krájení těch různých špeků, cibulí, brambor, paprik, kabanosů a špekáčků, takže za chvíli už to pěkně bublalo a Lamberkem se nesla libá vůně. Jeden kotlík byl prohlášen za fotrovský a bylo do něj přidáno česneku a chilly (což – jak se později ukázalo – některým vodlitkům vůbec nevadilo).

S dojídáním guláše počalo krápat, takže následoval úklid kolem ohniště, balení, instalace pláštěnek a cesta zpět k chatkám. Jenom škoda, že Žižin, který se na Lamberku zjevil cestou na koncert do Mohelna, přišel přesně v okamžiku, kdy jsme dojedli. Guláše nedostal a jako řidič ani ten škopek nemohl aplikovat. Cesta zpět probíhala v dešti v celkem svižném tempu. Jenom ty skály s řetězy byly po navlhčení o stupínek více adrenalinové. Zvládli jsme je ale bez ztráty kytičky a dokonce i bez ztráty jediného dítěte.

Po příchodu do tábořiště následovala deratizace mužstva odmáčením v teplé vodě. A protože pršelo, pustili jsme se hned do přípravy hovězího guláše – potupně pod zástřeším chatky a na plynu. Děckám déšť z nějakého mě záhadného důvodu nevadil, hrála venku fotbal a venčila psa. Docela protestovala, když jsme je hnali vyčistit si zuby a spát. Ostatně ani někteří tatínci se ochutnávky hovězího guláše nedočkali. Možná to bylo i proto, že meziproduktem přípravy tohoto guláše jsou škvarky, které se dle receptu musí hned sníst s chlebem a pivem.

Alespoň měli tatínci co k nedělní snídani. Děcka měla smůlu, protože to pálilo přece jen trochu víc, než kolik by snesla. Abychom nebyli nařčeni z týrání dětí hladem, jali jsme se uvařit ještě kotlík fazolí s uzeným bůčkem, špekáčky, cibulkou a trochou česneku. Jen se po nich zaprášilo! Následovalo balení, základní úklid chatek, vyrovnání účtu za ubytování a odjezd.

Tak na podzim na akci Kořeni s děckama – podzim 2015.