Táhlo mne to někam ven, podívat se na probouzející se jaro, ale nechtělo se mi na notoricky známá místa (jako jsou třeba bledule v Rakoveckém údolí nebo bledule v údolí  Chlébského potoka). Trocha googlení a objevil jsem kousek pod Brnem Údolí lásky. No kousek... Ono je to spíš u Znojma, ale autem jste tam z Brna za 35 minut. A nebudete litovat!

Pro pajdavého člena výpravy jsme hledali něco, co by bylo po rovině a nemoc dlouhé. Volba padla na zámecký park v Lednici. A byla to dobrá volba! Lidí poskrovnu a park má i na konci zimy co nabídnout.

Na svátek osvobození jsme si s kamarádama naplánovali výlet na Znojemsko, k obci Hnanice, kde jsme chtěli navštívit jednu z nejznámějších a nejstarších Moravských vinic – Šobes. Z Brna jsme vyráželi 11:20 a na místo dorazili za necelou hodinu. Parkovali jsme na malém parkovišti před hotelem Vinice v Hnanicích. 

Rakovecké údolí je jedinou lokalitou na Vyškovsku, kde se vyskytuje Bledule jarní. A protože je právě čas, kdy Bledule kvetou, vypravili jsme se na ně podívat. Trochu nás překvapila zima, protože bylo lehce pod nulou a krajina byla pocukrovaná čerstvým sněhovým popraškem, ale ono to nakonec ani nám, ani bledulím až tak nevadilo.

Notoricky známý výlet na Svatý kopeček u Mikulova jsme pojali tak trochu jinak – teda alespoň pro nás. Zajeli jsme za kopeček k Mariánskému mlýnu u zatopeného Janičova lomu a vydali se odtud. Nejprve jsme tedy prozkoumali lom, což mělo samo o sobě dobroudružný začátek – cesta, která měla podle mapy vést k lomu, byla podezřele připomínající cestu soukromou k budově mlýna. Snažili jsme se tedy k lomu dostat ze strany, což sice šlo, ale bylo to trochu krkolomnější.

Stránská skála je Národní přírodní památka s bohatou historií. Hlavně je to ale významné naležiště Konikleců, které kvetou právě v druhé polovině března. Proto nás pěkné počasí vylákalo na krátkou odpolední procházku na kytičky. Na stráni nad koncem ulice Stránská bylo úplně modro.

Osmikilometrová procházka Ždánickým lesem údolím potoku Jordánek. Startuje se na okraji vesnice Lovčice u rybníka na Jordánku. Začátek a konec výletu byl po stejné trase, prostředek se šel jinými místy. Cestou jsme navštívili prameniště Jordánku a známé rozcestí U Slepice. Také jsme našli dvě geocache: U Slepice a Přírodní rezervace U Vrby. Část trasy vede po Naučné stezce Ždánickým lesem.

Na Wikipedii se píše, že Neziderské jezero (německy Neusiedler See) je vedle Balatonu jediné velké stepní jezero v Evropě. Myslím, že blíže realitě budou Maďaři, kteří jezeru říkají Fertő-tó, přičemž fertő znamená bažina. Je to prostě hooodně velká kaluž s maximální hloubkou 180 cm, která je skoro kolem dokola schovaná za rákosím, přičemž toho rákosí může být i několik (max 8!) kilometrů. I voda je čistá asi jak voda v kaluži, kterou právě procválalo stádo zabahněných koní. Moc poeticky jsem nezačal, takže se skoro nechce věřit, že návštěva Neziderského jezera opravdu stojí za to. Kolem dokola je rovina, která přímo vybízí nasednout na kolo. Aby taky ne, když je ta rovina protkána množstvím cyklostezek. My jsme chtěli objet rakouskou část jezera a zkrátit si cestu přívozem Mörbisch – Illmitz. Zvolili jsme proto kombinaci cyklostezek B10 a B20. Jeli jsme "natěžko", protože jsme chtěli spát ve stanu v kempech. Téměř 100 kilometrů jsme zvládli pohodovým tempem za 3 dny.

Pod Koberštejnem – Rejvíz – Velké mechové jezírko a zpět.

Harrachov, Mumlavské vodopády a obří hrnce.