Výlety
-
Ostrov u Macochy
Na nedělní oběd byly zakoupeny špekáčky, což znamenalo najít vhodnou lokalitu, kde by se daly opéct. Chvíle nad mapou a byl objeven bývalý lom Tannenberg, který skýtal naději na ochranu před větrem, ohniště s posezením a v neposlední řadě okolí se spoustou jeskyní, propadání, vyvěrání, estavel a závrtů v oblasti, kterou jsem nesčetněkrát projížděl, ale nikde se v ní nezastavil. Rozhodnuto, jede se do Ostrova u Macochy!
-
Kobeřice u Brna, Horáček (Ukliďme Česko)
Do Kobeřic u Brna se z Brna dostanete autem za slabou půlhodinku. Kobeřice leží na severozápadním okraji Ždánického lesa a podle mapy nabízejí zajímavou procházku loukami, sadem, lesem, kolem rybníčků a potůčků, ale také nějakou tu historii přímo v obci. Pojďme to prozkoumat!
-
Oslava mezi Holomkovým mlýnem a Vančí
Úsek řeky Oslavy (AKA Oslavky) mezi Holomkovým mlýnem a Vančí u Tasova patří mezi méně známé, ale přesto velmi malebné zákoutí Vysočiny. Jen škoda, že v okolí Holomkova mlýna je velká část lesa i luk za plotem, díky čemuže je nepřístupná i zřícenina hradu Dub (AKA Tassenberg).
O Modré Karkulce
(Popletená pohádka o tom, jak se z modré Karkulky stala Karkulka červená. Kdysi ji povídal tatínek, Madlenka si to zapamatovala a nyní sepsala).
Byla jednou jedna chaloupka a v té chaloupce žila holčička, které říkali Modrá Karkulka. Modré Karkulce tak říkali, protože pořád nosila modré oblečení a hrozně ráda plavala. Jinak měla Karkulka rohy a křídla, rohy měla tři a křídla čtyři.
Jednoho dne si Karkulka řekla že si půjde zase zaplavat do nějakých hlubin někde v jeskyni. Když šla lesem potkala medvěda a ten povídá: „Kam jdeš?“
A Karkulka odpoví: „Jdu si zaplavat, půjdeš se mnou?“
A medvěd: „Tak jo.“
A tak spolu šli a šli, až došli k hoře jménem Dudák a v té hoře byla jeskyně Utopenec. Jeskyně se tak jmenovala, protože v ní byla spousta vody, a kde kdo se v ní utopil. U vchodu do jeskyně byla cedule s nápisem a medvěd četl: „Vstup na vlastní nebezpečí! Jdeme jinam!“
Karkulka na to: „Ani náhodou. Sem chodívám často a ještě se mi nic nestalo.“
Medvěd se zamračil, ale přesto šel s Karkulkou dovnitř. Tam bylo vody panečku! Už u vstupu byly louže. Karkulka se bez váhání převlékla do plavek a skočila do vody. Medvěd ji následoval. Když medvěd skočil do vody, Karkulka už byla na druhé straně jeskynního jezera. A už zmizela pod hladinou. A jak si tak plavala pod hladinou, doplavala na kraj jezera. Plavala k hladině že se nadechne, a když už byla skoro u hladiny, zasekla se křídly do skály. Docházel jí dech, když si toho všiml medvěd. Rychle k ní připlaval a povídá: „Karkulko nehýbej se! Já ti ty křídla ukousnu.“
Ale protože se Karkulka pořád hýbala, tak se medvěd netrefil a ukousl jí rohy. Na podruhé se Karkulka už nehýbala a medvěd se trefil do křídel. Vyplavali na hladinu a stěží se nadechli.
Potom si Karkulka všimla něčeho divného. Nebyla modrá, ale červená. Medvěd jí řekl že to má z z toho, že se takovou dobu nenadechla. A od té doby známe červenou Karkulku.