Vodopády Černé Desné a přehrada Souš.

Ještěd

Příchovice, Bílá skála (sídlo Krakonošova bratra Jizery), rozhledna Štěpánka, Cimrmanova rozhledna Maják a lesopark Příchovice.

Pěkný okruh o délce něco kolem dvanácti kilometrů se startem v Desné. O protržené přehradě jsem slyšel několikrát, ale ještě jsem neměl možnost ji navštívit. A musím říct, že to stojí za to! V krátkosti jde o to, že na začátku 20. století vybudovali na říčkách Bílá a Černá Desná dvě štolou propojené přehrady. Přehrada na Bílé Desné byla o něco výše a štola začínající u její hráze měla odvádět přebytečnou vodu ke vzdutí přehrady na Černé Desné. Jenomže se roku 1916 (rok po dokončení) protrhla a záplavová vlna, která se prohnala údolím ničila domy i životy. Ta druhá přehrada je tam dodnes a jmenuje se Souš. Protrženou přehradu nikdy neopravili, hráz časem zarostla, ale nedávno (asi 2015) se rozhodlo, že se z ní udělá turistický cíl. A to se, myslím, daří.

Na Kutinské železniční viadukty jsme se chtěli podívat už dlouho. Protože jsme měli neděli strávit s našimi kamarády z Moravských Knínic, navrhli jsme tuto lokaci jako oblast společného výletu. Ze společného výletu nakonec díky zdravotní indispozici sešlo, tak jsme se na Malý a Velký železniční viadukt u Kutin šli nakonec podívat sami.

Tatínci nevydrželi a šli si prohlédnout muzeum – technickou památku – dělostřeleckou tvrz Hůrka. Pro ty, kteří vůbec netuší, o co jde, postačí informace, že se jedná o předválečné opevněnění proti hrozbě napadení nacistickým Německem, vybudované těsně před druhou světovou válkou a nikdy nepoužité v boji. Nuda, co? Teď si představte, že se jedná o stovky metrů podzemních chodeb, muničních skladů, kasáren a několik nadzemních objektů, jako jsou dělostřelecké věže, tvrze, pěchotní sruby, pozorovatelny, ... Celková osádka měla být 424 mužů (!). Vše vybudované za dva roky! Více informací lze nalézt třeba tady: Stručná historie tvrze Hůrka.

Dlouho jsme nikam nevyrazili se vyvětrat, tak jsme na nedělní odpoledne hledali něco blízko Brna a ideálně na straně Bohunic, kde jsme si měli vyčer vyzvednout ořechy na vánoční cukroví. Volba padla na údolí Bobravy, konkrétně na jeho spodní část u Želešic. Původní plán byl zaparkovat u kamenolomu v Želešicích, jím údolím někam k Novému mlýnu a zpátky to vzít přes kopec kolem kapličky sv. Peregrina. Ke kapličce se ovšem musí jít přes poměrně úzkou lávku, což mužstvo (teda spíše ženstvo) bojkotovalo. Takže zpět stejnou cestou. Ještě jsme po cestě navštívili studánku U včelína, která sice nevypadá vůbec hezky, ale má prý pitnou vodu.

Permonium je zábavní park vybudovaný v místě bývalého uhelného dolu a jeho těžní věže Kukla. Park má spoustu atrakcí, bludiště, lanové centrum, jezero, sopku, ...

K tomuto výletu mne inspiroval článek na mé oblíbené Kafélance – http://www.kafelanka.cz/krepice/pamatnik.php – a to jsem ještě netušil, že Křepice nabízejí mnohem více, než jen nedokončný památník maršálu Malinovskému. Například pramen U Svaté. Ostatně koukněte sami, co krátký výlet kousek od Brna nabízí. Na přiloženém videu je vidět Křepická pozorovatena v akci v roce 1945 – filmové záběry pomohly k určení pozice pozorovatelny, což následně vedlo k jejímu obnovení v roce 1975 (a později 2008).

Ulici Žabovřeskou brněnští řidiči dobře znají – je to ono místo mezi Pisárkami a Žabovřeskami, kde se Velký městský okruh (VMO) musí spolu s šalinou (tramvají :-) namáčknout mezi strmé skály Wilsonova lesa a řeku Svratku. Povede se to jen za cenu snížení počtu pruhů na jeden každým směrem, takže o zácpy z obou směrů není nouze. Plánuje se rozšíření koridoru, zasekání šalinových kolejí (a snad i silnice?) částečně do skály a navýšení počtu jízdních pruhů. A s přípravami se právě (leden 2015) začalo. Ze silnice, po které jezdím docela často, jsem si všiml, že zmizely všechny stavby, co tam byly, a že se po nich objevily sklepy zasekané do skály. Navíc mne vždy lákala kaplička, o které jsem se díky hře Ingress dozvěděl, že je (spíše asi byla) zasvěcena svatému Antonínu Paduánskému. Takže honem vyrazit, než všechno díky stavbě VMO zmizí nadobro.