Kuželovi.cz

Životopis Arnošta Pachera

Arnošt Pacher se narodil 5. dubna 1862 v osadě Okluky západně od Prostějova v rodině německého lesníka. Vzdělání získal nejprve na české obecné škole a následovně absolvoval německé reálné gymnázium v Prostějově. Koncem osmdesátých let 19. století se stal pomocníkem hajného na mokerské myslivně. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, dcerou hajného Karla Stužky. Po smrti svého tchána se stal hajným okolních lesů, ve kterých cíleně vytvářel podmínky pro vysokou zvěř.

V roce 1905 se uvolnilo místo správce podolského velkostatku. Brněnská kapitula povolala na uvolněné místo Arnošta Pachera, který se do Podolí stěhuje v roce 1906. Okolní lesy dostávají do péče hajní Řičánek a Paták, později pak i Alois Vašků, který sloužil u Arnošta Pachera od svých šestnácti let jako kočí. Přestože Arnošt Pacher spravoval celý rozlehlý majetek velkostatku, našel si každý týden čas na návštěvu myslivny v Mokré.

V dubnu 1935 oslavil Arnošt Pacher svoje třiasedmdesáté narozeniny. Pokud bilancoval uplynulý život, mohl být určitě spokojen. Významným potvrzením jeho pracovního nasazení a schopností byla i skutečnost, že kapitula sv. Petra ho stále zaměstnávala ve funkci ředitele velkostatku v Podolí. K bilancování vybízel i fakt, že řídil velkostatek již třináctý rok. Vzpomínky na svoje začátky v Mokré a jistě i velká láska k přírodě ho vedly k tomu, že na katastru obce dal v roce 1935 na památku svého působení postavit nad skalama jednoduchý, ale působivý kříž.

Ve funkci ředitele velkostatku působí Arnošt Pacher až do roku 1942, kdy odchází ve věku osmdesáti let do penze. V té době je okolím citlivě vnímána jeho německá národnost, přepisována matrikáři z pokolení na pokolení. Arnošt Pacher se vždy pohyboval v českém jazykovém prostředí a němčinu používal pouze v úřední styku s nadřízenými kapituly sv. Petra. Jeho manželka Božena měla byla Češka, syn Karel měl zapsánu (patrně po otci) národnost německou a dcera Alžběta českou.

Ke konci války se rodina Pacherových schází v Podolí, v rodinné vile postavené před válkou.

Před příchodem Rudé armády odchází na mokerskou myslivnu a před jejím obsazením prchá do okolních lesů. Velkou oklikou se dostávají přes Šlapanice pěšky do Brna. Na konci pochodu se třiaosmdesátiletý Arnošt Pacher zhroutil a do brněnského bytu svojí dcery musel být převezen na dvoukoláku.

Těsně po skončení války narůstaly ve společnosti protiněmecké nálady. Němci museli nosit na rukávu bílou pásku, případně byly označováni písmenem N. Muži byly masově nasazováni k úklidu trosek. Brno mělo v té době velkou německou menšinu.

Dne 30. května 1945 vydal Národní výbor pro Velké Brno vyhlášku, která stanovila:

„ … Němci bydlící v obvodu města Brna, a to všechny ženy a děti, dále muži pod 14 let a nad 60 let a muži práce neschopní, budiž z města vyvedeni.“

Ještě téhož dne večer bylo na Starém Brně shromážděno 20 až 25 tisíc brněnských Němců. Odtud byli za doprovodu ozbrojeních hlídek vedeni k rakouským hranicím, kam čelo pochodu dorazilo již 1. června.

Pro neschopné dalšího pochodu byl u Pohořelic zřízen provizorní sběrný tábor, do kterého se dostává také Arnošt Pacher. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu je na žádost rodiny převezen 16. června 1945 do Brna, kde ještě téhož dne umírá. Vyhnul se tak uložení do jednoho z bezejmenných hrobů na polním pohřebišti jižně od Pohořelic.

Přepis cedule, umístěné u Pacherova kříže. (Zdroj: http://matespospa.webnode.cz/mokra-horakov-a-okoli/pacheruv-kriz/)