Kuželovi.cz

Čtyřleté dítě by to určitě lehce zvládlo - teda za předpokladu, že se jedná o dítě eskymácké, kojené mlékem ledních medvědů (s rumem) a krmené od dvou týdnů věku vejci tučňáků (natvrdo). Koho by napadlo, že tam bude sníh? Hodně sněhu! Až bych řekl, že hromady sněhu!

K vrcholu Katrin mířilo několik lidí na sněžnicích nebo lyžích s tuleními pásy. A pár debilů v pohorkách. To jsme byli my. Teda, bylo nás tam takových víc, ale i tak jsme my, pohorkáři, byli v menšině. Trochu se mi ulevilo, když jsme na zpáteční cestě potkali mladý pár, kde slečna šla v riflích a na nohou měla Conversky.

Cesta nahoru byl opravdu očistec, kde každý nastoupaný metr byl vykoupen několika kroky nahoru následovaných sklouznutími v prašanu. Po vystoupání nám hora připravila další překvapení - zasněženou kosodřevinu, která nebyla pod sněhem vidět, ale fungovala jako past na mamuta. Ale i tuto nástrahu jsme překonali a po hodině a půl stanuli na vrcholu Katrin u vysílače a kříže císaře Františka Josefa. Teda bez bab, jen chlapi s děckama. Ženský to kousek před koncem stoupání vzdaly.

Katrin nás odměnila nádhernými výhledy na Bad Ischl a Wofgangsee. Při výstupu bylo v dáli vidět i Halštatské jezero. 

Zpět už to šlo celkem rychle - prostě jsme se klouzali po zadeli dolů k lanovce. V botách jaro, ale šťastní až na půdu.