Kuželovi.cz

Stříbrnické paseky leží severozápadně od obce Stříbrnice. Na poměrně malé ploše se zde uchoval jedinečný krajinný ráz kopaničářského osídlení s řadou významných přírodních prvků. Vydali jsme se východním směrem přes Paseky (po silnici, která byla mnohem lepší než ta, co jsme po ní přijeli :)) a na konci osady zahnuli na sever na lesní cestu klesající do údolí, která se později před studánkou Šanderka napojuje na zelenou turistickou značku.

Po zelené jsme pomalu klesali až ke kempu Lopůch (alias tábořiště Družba), který vypadá dosti zuboženě, ale ve kterém se viditělně začalo něco dít – že by rekonstrukce? Hanka si tu zavzpomínala na pionýrský tábor a pokračovali jsme dál k rozcestí Dlouá řeka a pak dále po zelené kolem památníčku U Zabitého. Tady jsme odlovili geocache GC1CYR7 a přečetli si příběh, který se k tomuto místu váže:

Kousek od Smraďavky v Leopoldově údolí mezi silnicí a Dlouhou řekou naleznete repliku pomníčku, na kterém je dnes již težko čitelný německý nápis, připomínající vraždu, která se na tomto místě udála. Nápis v překladu zní: „Postůj poutníče a čti! Tuto skončil běh života Jindřich Prakšický ze Zástřizl, od svého zbrojnoše vlastním kordem úkladně proboden 1582, 25. července. Nyní jdi dále, varuj se hříchu, miluj cnost a přej mu život věčný."

Mrtvého Jindřicha zde nalezli poté, co se nevrátil z lovu, probodeného vlastním kordem. Kord nesoucí na čepeli hesla majitele: Gloria virtutem seguitur (Sláva následuje cnost) a Virtus funeri superstes (Ctnost prežívá smrt) je dnes spolu s Jindřichovým portrétem vystaven na hradě Buchlově.

Jindřich Prakšický ze Zástřizl byl pochován v bratrském kostelíku v Buchlovicích (kaple sv. Alžbety). Otázka vraha, či spíše toho kdo si vraždu objednal, nebyla nikdy uspokojivě dorešena. Jindřich Prakšický byl drsné a násilnické povahy, zájem na jeho smrti mohlo mít hned několik osob. Je dostatečne známo, že jeho vztahy s manželkou Kateřinou Rájeckou z Mírova nepatřily k nejlepším a podezřelou se zdá i skutečnost, že nedodržela lhůtu povinného smutku a brzy se znovu provdala, navíc za manželova nepřítele, Viléma Zoubka ze Zdetína. Také opat velehradského panství Jakub Bílský z Bělé mohl mít zájem na smti šlechtice, se kterým vedl urputné spory o společné hranice. Dalším vážným podezřelým byl Jan Šembera z Boskovic, který předchozího roku zabil v pouličním souboji v Brně bratra pana Jindricha, Zikmunda. Vedl s ním soudní spor, který byl Jindřichovou smrtí ukončen. V neposlední řade se mohlo jednat také o pomstu zbojníků, jejichž vůdce Jana Šerého dal buchlovský pán popravit.

Zdroj: https://www.geocaching.com/geocache/GC1CYR7_u-zabiteho 

No a šlapeme dále po žluté turistické značce až na Smraďavku. Tady jsme si orazili u jezírka se spoustou různých kačen a kačerů (a černou labutí), načichali se sirnatých výparů u pramene pod kaplí sv. kříže a v zámecké lovecké restauraci se ohřáli čajem (a pivem). Pak jsme vhodili mince do Studny štěstí a vydali se na cestu zpět, do kopečka k autům.

Šplhat zpět jsme začali u Lázeňského domu Smraďavka, což je tedy stavba bohužel poznamenaná podnikatelským barokem. Cesta do kopce je ohraničena vodními zdroji – dole na Smaraďavce je to bažinatá studánka Pod Třešňákem a nahoře na Pasekách pak Martinákova studna a kousek nad ní ještě jedna studna s pumpou. Jak vyjdeme na Paseky, ustoupí les loukám a otevřou se výhledy na Staré město, Uherské Hradiště a pár Bílých Karpat s Velkou Javořinou v pozadí.