Na zpáteční cestě z výletu do Jaderné elektrárny Dukovany a na Rabštejn jsme se vypravili krátce nakouknout do údolí pod hradem Templštejn. Na hrad (respektive jeho zříceninu) jsme se tentokráte nevydali, jen jsme se krátce prošli okolo řeky a občerstvili se v nálevně místního tábořiště, kde už to žilo letní atmosférou a rožnilo se prasátko. No a nahoru na hrad příště!

Přidali jsme se k indiánskému oddílu Iktómi (11. PS Vlci) a a v rámci akce Ukliďme Česko prošli turistickou trasu z Vranova u Brana přes Nový Hrad u Blanska do Adamova a vysbírali na ní odpadky.

Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad, volný den. Dopoledne vracíme kamarádku, co si přijela do Brna připomenout studentské časy do Velkého Meziříčí. Původní plán byl projít se přímo u Mezříče Balinským údolím, ale sychravá mlha nám tento plán kazí. Volba tedy padá na blízkou Třebíč. Takže volně na slova Wabiho Daňka: Jedem si to ku Třebíči, počasí je prostě špatný...

Moc hezká procházka na sobotní nebo nedělní odpoledne – 10 km se dá zvládnout za o něco více, než dvě hodiny, ale počítejte se zdržením v Saloonu Šárka a také na několika dalších místech, která stojí za prozkoumání. Z Holasic jsme vyrazili po žluté turistické značce směrem na Heroltice. Cesta vede nejdřív přes pole a u usedlosti Kopaniny se stáčí do lesa, kterým pokračuje až k Šárce. V údolí Pejškovského potoka můžeme ještě nahlédnout do malé jeskyně. Šárka je rekreační oblast u soutoku Pejškovského potoka se Svratkou. Přímo u soutoku je Saloon Šárka, což je malebná trampská hospůdka. Za Šárkou je lávka na ostrov, na kterém je trampská osada. Cesta pak pokračuje po rovině kolem chatek a chatiček na břehu Svratky až do Veverské Bítýšky. Tam ale nedojdeme, protože těsně před Bítýškou uhneme doprava do žluté a zelené turistické značce do kopce zpět do Holasic.

Předchozí den jsme se utábořili na louce pod Ketkovákem a očekávali deštivou noc. Předpověď se nenechala zahambit a v noci celkem třikrát sprchlo. První varování byl pětiminutový deštíček okolo desáté. Pak zapršelo na 20 minut okolo druhé a vyvrcholení přišlo kolem třetí, kdy vydrželo krápat skoro dvě hodiny. Naštěstí to ale nebyla žádná průtrž mračen a dalo se to přečkat.

Měl jsem postavený přístřešek ze tří Wehrmachťáckých celt – origo trojúhelníků, které jsem podepřel prutem původně použitým na opékání špekáčků. Celty notně nasákly a ráno byl prut prohnutý jako banán. Ale vydržel.

Včera jsme došli po Chvojnici z Kralic nad Oslavou na tábořiště T.O. Moisidis, kde jsme se utábořili a přečkali první noc našeho vandru Kořeni s děckama. Už večer to vypadalo na to, že budeme muset kvůli vedru naše původní plány dojít dnes pod Lamberk poněkud upravit. Ráno, kdy jsme se začali potit ještě před tím, než do údolí Chvojnice nakouklo sluníčko, nám večerní obavy jen potvrdilo.

Takže sbalit tábor, uklidit po sobě a hurá po proudu Chvojnice k Oslavce. Operativním cílem byla určena Senoradská trampská kantýna. 

Kořeni s děckama – již tradiční akce, která se koná 2x do roka. Podzimní turnus povětšinou v listopadu a vždy v hotelu Harmonie v Zastávce u Brna a jarní turnus většinou v květnu různě po různých chatkách a tábořištích. Letošní jarní turnus se nám přesunul do léta, a protože měla děcka od minulého roku slíbený vandr a spaní pod širákem, padla volba na Chvojnici a Oslavku. Minulý rok jsme sice také byli u Oslavky, ale protože bylo děštivo, vyměkli jsme a lágrovali u Vlasáka v chatkách.

Původní plán byl jasný: Vlakem do Kralic a po Chvojnici sejít kam až to půjde. Předpoklad byl takový, že děti budou ještě čerstvé, takže toho zvládnou víc. Po přespání někde v dolní části Chvojnice jsme chtěli vyrazit proti proudu Oslavky a druhou noc strávit na fleku pod Lamberkem. No a v neděli to dojít do Náměště nad Oslavou na vlak. 

Odpolední procházka kolem Svratky do Pisárek, kde jsou nádherné vilky a vily. Pak přes kopec do Jundrova, pivo U Hrocha a kolem golfu domů.

Zvolíte-li model, že i o prázdninách/dovolené vstáváte v 6:30, abyste byli na osmou u lanovky a stihli Bukovou horu v Červené Vodě sjet 6x až sedm krát předtím, než se vytvoří okolo desáté hodiny fronta na lanovku, kterou nejste ochotni (a nemůžete) vystát, pokládáte si v teple srubu otázku "co s načatým večerem" už okolo jedenácté dopolední. Následuje pohled do mapy, oběd a vyráží se na vodopády na Malé Moravě, které jsou také známé pod názvem: Kaskády Malé Moravy.

Autem do Skleného, což je v podstatě "předměstí" Malé Moravy – nebo teda správněji "záměstí", protože se nachází až za Malou Moravou a z druhé strany se tam (normálním) autem nedá dostat.

Zbrašov na mapě nehledejte – už neexistuje! Vstup do jeskyní leží v lázeňském areálu Teplice nad Bečvou u Hranic na Moravě. Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou nejteplejší (až 14°C) jeskyně v ČR. Přesto poskytnou v letních vedrech příjemné ochlazení. Přes údolí je (zatím) druhá nejhlubší zatopená propast na světě. No a v řece Bečvě jsou vidět bublinky unikajícího CO₂.