Národní přírodní památka č. 2265 Miroslavské kopce je tvořena sedmi samostatnými vrchy – Větrník, Přední a Zadní Markův kopec, Ve vinohradu, U letiště, U kamene a Zmrzlé v katastrálním území obce Miroslav, geomorfologicky náležejícími k Olbramovické pahorkatině (součást Drnholecké pahorkatiny v Dyjsko-svrateckém úvalu). Výměra činí 30,8 ha, nadmořská výška 239 až 300 m.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslavsk%C3%A9_kopce) 

Na svátek osvobození jsme si s kamarádama naplánovali výlet na Znojemsko, k obci Hnanice, kde jsme chtěli navštívit jednu z nejznámějších a nejstarších Moravských vinic – Šobes. Z Brna jsme vyráželi 11:20 a na místo dorazili za necelou hodinu. Parkovali jsme na malém parkovišti před hotelem Vinice v Hnanicích. 

Tříkilometrová miniprocházka na vrchol Babylon (někde také Babí lom) nad Strážovicemi s výhledy na Moravské Toskánsko a Kyjov. Zakončená v restauraci Farmářka ve Strážovicích.

Na Wikipedii se píše, že Neziderské jezero (německy Neusiedler See) je vedle Balatonu jediné velké stepní jezero v Evropě. Myslím, že blíže realitě budou Maďaři, kteří jezeru říkají Fertő-tó, přičemž fertő znamená bažina. Je to prostě hooodně velká kaluž s maximální hloubkou 180 cm, která je skoro kolem dokola schovaná za rákosím, přičemž toho rákosí může být i několik (max 8!) kilometrů. I voda je čistá asi jak voda v kaluži, kterou právě procválalo stádo zabahněných koní. Moc poeticky jsem nezačal, takže se skoro nechce věřit, že návštěva Neziderského jezera opravdu stojí za to. Kolem dokola je rovina, která přímo vybízí nasednout na kolo. Aby taky ne, když je ta rovina protkána množstvím cyklostezek. My jsme chtěli objet rakouskou část jezera a zkrátit si cestu přívozem Mörbisch – Illmitz. Zvolili jsme proto kombinaci cyklostezek B10 a B20. Jeli jsme "natěžko", protože jsme chtěli spát ve stanu v kempech. Téměř 100 kilometrů jsme zvládli pohodovým tempem za 3 dny.

Dlouho plánovaný vlakovo-kolový výlet na Jižní Moravu se povedlo dle plánu uskutečnit v sobotu 20. června 2015. Přesto, že Milan neustále upozorňoval již asi měsíc předem, že "stejně bude pršet", spadlo na nás asi celkem pět kapek a jinak bylo jen pod mrakem, místy až pěkně :-)

Sraz byl ráno o půl osmé na brněnském Hlavním nádraží, kam jsme se z domu dopravili na kolech. Cesta do Popic proběhla velice rychle my mohli šlápnout do pedálů. Celý výlet jsme pojalo pohodově (průměrná rychlost 3 km/h :)) se spoustou zastávek a občerstvovacích stanic.