Kuželovi.cz

V oblasti Krumlovsko-rokytenských slepenců jsme se při našem výletě okolím Moravského Krumlova už pohybovali, ale jednak jsme se tehdá nedostali přímo k Moravsko Krumlovskému vodopádu a druhak jsme netušili, že se tam nachází nádherné kosatce, které právě teď, v dubnu, začínají kvést. O výletě bylo rozhodnuto.

Cesta od Luhačovické přehrady před Luhačovické lázně na autobusové nádraží po výletu z předchozího dne.

Turistický přechod z Vizovic do Luhačovic (Pozlovic) jsme chtěli projít již delší dobu. Trasa má něco přes 20 kilometrů a jde o něco zkrátit nebo naopak natáhnout. V březnu 2019 dozrál čas a vyrazili jsme z Brna autobusem do Zlína a pak dále do Vizovic.

Přibližně dvouhodinová procházka u Malhostovic (15 - 20 minut autem od Brna, v dosahu IDS) nabízí rybníčky, studánku, rozhlednu, zvířátka, louky, pole, les :-)
Zavede nás k potůčku Žalvíř, na kterém je několik malých rybníčků. Dále pak vystoupáme k bývalému vojenskému prostoru Zlobice (nyní ovčí farma) se stejnojmennou rozhlednou. A dolů do Malhostovic se vrátíme kolem místa zvaného Jezera.

Ráno jsme byli v Bílovocích nad Svitavou koupit od školních lesů MZLU vánoční stromeček. A pak jsme se chtěli kousek projít před obědem. Zastavili jsme proto u Srnčí studánky před Babicema a vydali se nejdřív ke studánce samotné a pak po modré značce směrem k jeskyni Výpustek (kam jsme ale nedošli). Les byl čerstvě zasněžený, takový trochu pohádkový.

Nádherný výlet jsme začali ráno v rekreačním středisku Toska v Prostřední Bečvě, kde jsme si chvíli počkali na autobus, který nás vyvezl nahoru na Pustevny. Přivítala nás tam hustá mlha, ale to k horám přece patří. Po zkouknutí rekonstrukce Maměnky a znovustavby vyhořelého Libušína jsme se vydali přes rozhlednu Cyrilka (odkud není přes vegetaci vidět ani ta mlha) a sochu Ragegasta na Radhošť. Po výborném obědě v horském hotelu Radhošť jsme se kousek vrátil a pak se přes  spustlou Skalíkovu louku spustili zpět dolů do Tosky. No a večer, když se mlha rozfoukala, jsme si ještě autem vyjeli nahoru na Pustevny se pořádně rozhlédnout.

Z Dalečína do Dalečína. Kousek podél vodního díla Vír, kousek lesem, kousek po poli. Spousta přírody a taky opevněný kostel ve Vítochově s Munzarovou borovicí.

Skoro desetikilometrová pohodová procházka méně známou částí Chřibů. Auto jsme nechali na konci Starých Hutí, kde se dá s trochou štěstí najít místo na zaparkování tak, aby auto nikomu a ničemu nevadilo. Vyrážíme vlastně z nejníže položeného místa procházky, ale i tak nás na Gavendovu skálu čeká jen pohodových 150 výškových metrů.

Táta slavil narozeniny. A jak se už stalo dobrým zvykem, i tentokrát jsme vyjeli kousek za Brno a slavnostní rodinný oběd spojili s krátkou společnou vycházkou. Volba padla na Oslavany a moji milovanou řeku Oslavu alias Oslavku (i když, pravda, trochu níž po proudu, než jsou ta nej-nej místa).

Procházka na nedělní odpoledne (možno zahájit obědem v restauraci Na Konečné) v dosahu MHD. Po cestě spousta atrakcí pro děti, zejména v neděli možno zakončit jízdou na zahradní železnici.