Rajhradská bažantnice nebo také Popovický les je 148 ha velká obora Školního lesního podniku Masarykův les Mendelovy univerzity v Brně. Oplocená část je v podstatě rovinatý původně lužní les o rozměrech 1350 m x 800 m. Přístup do bažantnice je možný oficiálně pouze ze dvou míst vstupními brankami a pohyb je možný pouze po cestách (a s pejskem na vodítku). Od severu je branka u Popovic u biotopu Farářka a od jihu cestou od rajhradského benediktýnského kláštera a staré rajhradské pily. Celá procházka je úplně po rovině.

Výlet na Velký Kosíř (alias Hanácké Mont Blanc), 442 m. n. m., jsme naplánovali po trase naučné stezky Naučná stezka Velký Kosíř II., ale výchozí bod jsme stanovili ve Slatinkách.

Poslední výlet roku 2020 nás zavedl na Vysočinu, na Tři Studně. Auto jsme nechali na místním parkovišti za férových 50 Kč na celý den a vyrazili přes studánky Vítulka a Barborka na Brožovu Skalku a Fryšavský kopec. Zpět jsme to vzali přes Fryšavu a kolem Medlovského rybníka. Procházka celkem na 3 hodiny chůze byla v podstatě celodenní, protože jsme si ještě ohřívali v kotlíku oběd a dělali svařák. Večer nás odměnil kouzelnou oblohou, která měnila barvy jako chameleon.

Pejškovský žleb – krátká procházka ne úplně známou a profláknutou krajinou jen cca 30 minut autem z Brna.

Doslova pár kroků za Soběšicemi se otevírá pestrý les. Na některých místech si v něm můžete připadat jako ztraceni v „divočině“. Karel Morávek byl jedním z místních lesníků. O zdejší lesy se staral v první polovině 20. století. Byl vynikajícím odborníkem a zároveň ukazoval lidem, že lesy jsou částí naší krajiny a našeho domova. Za řadu pěšin a odpočívadel, po kterých se dnes procházíme a kde relaxujeme, vděčíme právě jemu. (Zdroj: https://www.pesinakarlamoravka.cz/)

Velikonoční výlet jarními Chřiby z vesničky Salaš ke zdejší rozhledně, na chatu Hubertka a kolem Hladného mostu a památníku U Padlých zpět na Salaš.

Ráno jsme byli v Bílovocích nad Svitavou koupit od školních lesů MZLU vánoční stromeček. A pak jsme se chtěli kousek projít před obědem. Zastavili jsme proto u Srnčí studánky před Babicema a vydali se nejdřív ke studánce samotné a pak po modré značce směrem k jeskyni Výpustek (kam jsme ale nedošli). Les byl čerstvě zasněžený, takový trochu pohádkový.

Po nedělním obědě – svatomartinské husičce – to chtělo alespoň krátkou procházku na „vyprdění“. Volba padla na Kohoutovickou Babu, kde jsme ještě nikdy nebyli. Rychlý pohled do mapy, nějaké památníčky, Farinova zatáčka, význačný strom... To by se za tu hodinku, než bude tma, stihnout dalo! Takže šup do auta a nahoru do Kohoutek.

Kolem Bašky se nachází několik soch písmen Hlaholice jako hold tomuto prvnímu Slovanskému písmu. Kousek pod sedlem Treskavac se ve smyčce serpentýny nachází písmeno A – Ⰰ. U písmena je malé parkoviště a rozhodně se tam vyplatí zastavit, protože místo nabízí nádherné výhledy směrem na Bašku.

Už dlouho jsme se chtěl podívat do Křtinského arboreta. Několikrát do roka kolem profrčíme – nejčastěji cestou na nějaký jiný výlet do Moravského Krasu, ale nikdy se mi nepoštěstilo ho navštívit. Takže ani dneska ne :-) Mají už totiž zimní spánek. To jsme ale předem věděli a naplánovali výlet po Schindlerově cestě.