Rajhradská bažantnice nebo také Popovický les je 148 ha velká obora Školního lesního podniku Masarykův les Mendelovy univerzity v Brně. Oplocená část je v podstatě rovinatý původně lužní les o rozměrech 1350 m x 800 m. Přístup do bažantnice je možný oficiálně pouze ze dvou míst vstupními brankami a pohyb je možný pouze po cestách (a s pejskem na vodítku). Od severu je branka u Popovic u biotopu Farářka a od jihu cestou od rajhradského benediktýnského kláštera a staré rajhradské pily. Celá procházka je úplně po rovině.

Devítikilometrový okruh na zhruba dvě hodiny chůze (počítejte zhruba tu samou dobu na okounění – zajímavostí se po cestě najde víc, než dost) v dosahu brněnské MHD. Kozí horka, Bobrstezka, ...co víc si od výletu přát?! Snad jen sladkou tečku v Cukrárně U Kulaté.

Ani ne sedmikilometrová procházka inspirovaná naučnou stezkou Bučín, ale upravená tak, aby se nešlo po stejné cestě tam i zpět. NS Bučín neprochází celou, ale jen její přibližně dvě třetiny.

Druhý svátek vánoční vyšel na sobotu a my hledali místo na výlet. Z pěti navržených variant byla hlasováním vybrána NS Rudka a pramen Bobravy – oblast, která je 30 minut autem od Brna, ale nikdy jsme se v ní ještě nepotulovali.

Dlouho jsme nikam nevyrazili se vyvětrat, tak jsme na nedělní odpoledne hledali něco blízko Brna a ideálně na straně Bohunic, kde jsme si měli vyčer vyzvednout ořechy na vánoční cukroví. Volba padla na údolí Bobravy, konkrétně na jeho spodní část u Želešic. Původní plán byl zaparkovat u kamenolomu v Želešicích, jím údolím někam k Novému mlýnu a zpátky to vzít přes kopec kolem kapličky sv. Peregrina. Ke kapličce se ovšem musí jít přes poměrně úzkou lávku, což mužstvo (teda spíše ženstvo) bojkotovalo. Takže zpět stejnou cestou. Ještě jsme po cestě navštívili studánku U včelína, která sice nevypadá vůbec hezky, ale má prý pitnou vodu.