Penzion Pod Drátníkem - Štarkov a Buchtův kopec. Na kole.

Na Kutinské železniční viadukty jsme se chtěli podívat už dlouho. Protože jsme měli neděli strávit s našimi kamarády z Moravských Knínic, navrhli jsme tuto lokaci jako oblast společného výletu. Ze společného výletu nakonec díky zdravotní indispozici sešlo, tak jsme se na Malý a Velký železniční viadukt u Kutin šli nakonec podívat sami.

Děda měl narozeniny a pozval nás na oběd na Statek Samsara do Klepačova. Po výborném obědě jsme se rozhodli pro procházku srdcem Moravského krasu: Skalní Mlýn –> Suchý žleb –> Macocha –> Pustý žleb. Protože nám počasí přálo, měli jsme obavy, že stejný nápad bude mít polovina Brna. Naštěstí se většina lidí omezila na Pustý žleb a cestu ze Skalního mlýna k Punkevním jeskyním (ideálně vláčkem :-) a pak lanovkou nahoru na Macochu. Tím pádem byl Suchý žleb pustší, než ten Pustý.

Krátká nedělní procházka z Neslovic k Rybičkové skále a zpět. Rybičková skála je přírodní památka, naleziště zkamenělých ryb (podle toho také název skály). To bychom to nebyli my, abychom hned na začátku neztratili zelenou turistickou značku. Nevadí – měli jsme to naplánované jako okruh, takže pružná změna plánu a vyrazili jsme cestou, kterou jsme původne plánovali jako návratovou. Sešup lesem dolů k Rybičkové skále byl trochu napínavý – na mapě to vypadalo jako 100 metrů lesem, trochu z kopce. V realitě to vypadalo jako 100 metrů strží plné listí a uvolněných kamenů. Dobroudružství musí být, všechno jsme zvládli a ze strže vypadli přímo nad skálou.

Druhá část víkendového treku Pelhřimov – Křemešník – Čertův hrádek – Čeřínek – Kostelec u Jihlavy (první část je zde).

Ráno byla snídaně objednaná na 8:00, takže se vstávalo až 7:30. Paráda! Parádní byla i snídaně v Poutním hotelu Křemešník. Z Křemešníku jsme vyráželi přesně v 9:00. Ještě jsme našli přímo na Křemešníku geocache s názvem Svatební, která je nápaditě udělaná (viz foto). Cesta až do Nového Rychnova vedla lesem a později po louce pěknými pěšinkami. 

Osmikilometrová procházka v Chřibech provedená po cestě z Brna do Uherského Hradiště. Spousta zajímavých míst na relativně malém prostoru (a to jsme zdaleka nenavštívili všechny lákadla, jako třeba hrad Cimburk (teda spíše zříceninu).

Letošní jarní edici tradiční akce Kořeni s děckama jsme plánovali jako vandr údolím Oslavky někde od Březníka do Senorad. První noc pod širákem u hradu Lamberk, druhá taktéž pod širákem někde u Kantýny. Do Březníka vlakem a autobusem přes Kralice a ze Senorad v neděli autobusem. Plány nám zhatila předpověď počasí, která zalarmovala manželky, kteréžto uznaly za naprosto nevhodné spát s děckama pod celtou, když venku leje.

Takže změna: Rezervace chatek v RS Jiskra (U Vlasáka) a cesta auty. Tato drobná změna měla za následek, že se nám věci původně plánované k nesení na vlastních zádech poněkud nekontrolovatelně rozrostly, že bylo problém je narvat do auta. První krok k pozdějšímu přejmenování akce Kořeni s děckama ˜– jaro 2015 na prozaičtější Festival obžerství 2015 byl nenávratně učiněn.

Dva pětikilometrové okruhy od parkoviště v Klentnici. Jeden na Sirotčí hrádek a Tabulovou horu, druhý do Soutěsky, k Martince a ruině kaple sv. Antonína. Les kvetl bílo fialově díky Dymnivce Duté.

Inspirací pro tento výlet mi byl článek Kouřící kopec i zamrzlá údolí bez lidí. Tipy na nejhezčí zimní výlety, který vyšel v pátek 16. ledna 2015 na iDnes. Zaujal mne Moravskokrumlovský vodopád, krátkou rešerší po internetech jsem zjistil, že je kolem na relativně malém území zajímavostí mnohem více, a tak jsme hned v sobotu po obědě vyrazili.

Počasí nebylo ideální (a taky jsme ke konci trochu zatměli), ale podle hesla "není špatné počasí, je jen špatné oblečení a špatná nálada" jsme statečně vykonali malý okruh. Řízením osudu jsme vodopád nakonec těsně minuli, což je jen záminka k tomu, abychom se do Moravského Krumlova a k vodopádu někdy vrátili.

Silvestrovská procházka z Mokré–Horákova (spíš Mokré teda) kolem Mokerské myslivny k Pacherovu kříži a pak dolů k Říčce, Kaprálovu mlýnu, který je nyní skautskou základnou a kolem Ranče U Jelena zpět.

Mohutný dřevěný kříž na skále v lese nad Říčkou nechal postavit v roce 1935 Arnošt Pacher jako díkuvzdání za své mnohaleté úspěšné působení v místním kraji. Kříž byl posvěcen 5. 10. 1935. Postavením kříže děkovali lidé Bohu za jeho dobrodiní - Arnošt Pacher zde nalezl ženu, naplnil představy lesů plných jelení zvěře, znovu se shledal se ztraceným synem po jeho návratu z Ruska čtyři roky po skončení první světové války a stal se váženým občanem a vrchnostenským úředníkem. (Zdroj: http://matespospa.webnode.cz/mokra-horakov-a-okoli/pacheruv-kriz/)