Ne, nezbydlenkovatěl jsem, jen jsem chtěl „vtipným“ způsobem vyjádřit, že jsme se na výlet do Lebedova, který se nachází u Těšánek, těšili tak, že jsme si tam pak pěkně lebedili. Ha ha ha... Ale vážně, Lebedov je kouzelná osada a okolní krajina je přímo nádherná – a to nejen díky výhledům na Chřiby, ale také díky blízkému Gruntu Galatík, který se o krajinu stará.

Další lockdownový výlet v rámce obce/okresu Brno-město, tentokrát si projdeme Přírodní památku Holásecká jezera a navštívíme Balbínův pramen, u kterého si můžeme odlovit moc pěknou a chytře udělanou geocache s názvem Žába na prameni.

Okruh (s ocáskem) v severozápadní části Chřibů od obce Zástřizly Studeným žlebem (skoro až) na Vlčák a zpět nabídne několik betonových artefaktů po stavbě dálnice, kterou se nikdy nepodařilo dokončit, unikátní Starou cihelku, pramen řeky Litavy a v neposlední řadě nádherné chřibské lesy.

Druhý svátek vánoční vyšel na sobotu a my hledali místo na výlet. Z pěti navržených variant byla hlasováním vybrána NS Rudka a pramen Bobravy – oblast, která je 30 minut autem od Brna, ale nikdy jsme se v ní ještě nepotulovali.

Cesta od Luhačovické přehrady před Luhačovické lázně na autobusové nádraží po výletu z předchozího dne.

Skoro desetikilometrová pohodová procházka méně známou částí Chřibů. Auto jsme nechali na konci Starých Hutí, kde se dá s trochou štěstí najít místo na zaparkování tak, aby auto nikomu a ničemu nevadilo. Vyrážíme vlastně z nejníže položeného místa procházky, ale i tak nás na Gavendovu skálu čeká jen pohodových 150 výškových metrů.

Ve Velkých Opatovicích jsme ještě nebyli a podle mapy vypadalo okolí slibně, zejména pak naučná stezka Hanýsek. Plán zněl jasně – před obědem dojet z Brna autem do Velkých Opatovic, někde v místním pohostinství si dát polívku (rohlíky se sýrem byly v batohu) a vyrazit na naučnou stezku. Problém byl, že se nám v Opatovicích nepodařilo najít slušnou restauraci. Velmi ochotná a vstřícná paní v infocentru Mikroregion Malá Haná nám řekla, že jedinou slušnou hospodu, co tu měli, prohrál majitel v automatech. Nevěřícně jsme nakoukli do hostince U Ježků, kde to dost smrdělo (dřív ten smrad asi přerážel cigaretový kouř) a navíc to vypadalo, že tam mají sraz všichni místní alkoholici. Restaurace Pod kostelem měla zavřeno (a taky nevypadala, že by se v ní vařilo něco jiného, než káva). To nám to ale začíná...

Děda slavil narozeniny a pozval nás na slavnostní oběd na Statek Samsara u Blanska. No a po obědě jsme se potřebovali trochu projít, aby nám slehlo před večeří. Babičku zlobilo koleno, tak jsme vybrali krátkou procházku skoro po rovině po lesní stezce od Staré huti v Josefově u Adamova přes jeskyni Jáchymka k Býčí skále a zpět.

Chtěli jsme vytáhnout babičku z Uherského Hradiště na výlet. Tak jsme zapřemýšleli a vymysleli osmikilometrový okruh ze Stříbrnických Pasek přes Smraďavku alias Lázně Leopoldov. A přidali se k nám i Homolovi. Sraz byl na rozcestí v osadě Stříbrnické paseky, kam nás navigace vedla poněkud dobrodružnou cestou. Ale nakonec jsme se tam všichni sešli a po krátkém občersvení mohli vyrazit.

Miluju řeku Oslavu. Oslavku, jak jí důvěrně říkám. A protože ji nejčastěji navštěvuji mezi Náměští nad Oslavou a Oslavanama, kde už je to dospělá slečna, vrtalo mi hlavou její dětství. Tak jsem se chtěl vypravit tam, kde se Naše řeka rodí. Zjistil jsem, že to s jejím pramenem není jen tak nějak jednoduché – ví se totiž hned o třech! Ale pěkně popořádku.