Kuželovi.cz

Lom Janičův vrch, známý též jako zatopený Lom u Mariánského mlýna, je přírodní památka a zatopený vápencový lom nacházející se přibližně ve středu katastrálního území Mikulov na Moravě v těsném sousedství Mariánského mlýna. Chráněné území s rozlohou 4,06 ha bylo vyhlásila Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava 1. května 2014. Důvodem k jeho vyhlášení je výskyt vodních a mokřadních společenstev zatopeného vápencového lomu, skalních společenstev na lomových stěnách, fragmentů panonských stepních trávníků a paleontologického naleziště. Zatopený lom je vyhledávaným přírodním koupalištěm. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Lom_Jani%C4%8D%C5%AFv_vrch)

Od lomu jsme stoupali odzadu na Svatý kopeček. Odměnou nám byly krásné výhledy na kraje, na Turold, Pálavu a pak zpět na lom. V dáli byly vidět i Valtice.

Přírodní rezervace Svatý kopeček byla vyhlášena v roce 1946 na rozloze 37,2 ha k ochraně bradla z jurských vápenců nad Mikulovem. Svatý kopeček je jeden z kopců Pavlovských vrchů o výšce 363 m. Tvoří spolu se zvonicí a kaplí Sv. Šebestiána významnou krajinnou dominantu nad Mikulovem. Menší kaple sv. Rosálie a kaple sv. Barbory se nachází za těmito dvěma dominantami. Kaple Božího hrobu zaklenutá kopulí je na turistické stezce v navazujícím lesním porostu. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_kope%C4%8Dek_(p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace)).

Na vrcholu u kaple sv. Šebestiána se nám otevřel výhled na Mikulov s dominantním zámkem. Dolů do mesta jsme sestoupili po Křížové cestě. Je poněkud kamenitá, takže jde buď se kochtat výhledy nebo jít, ale ne obojí zároveň.

Křížová cesta v Mikulově na Břeclavsku, která vede na Svatý kopeček, je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích. Jejím zakladatelem byl majitel mikulovského panství olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina. Podnětem bylo vyjádřit vděčnost Bohu za překonání morové epidemie v roce 1622.

Svatý Šebestián býval ochráncem před morovou nákazou a jemu byla zasvěcena první stavba na Svatém kopečku, do té doby nazývaném Tanzberg. Základní kámen kaple sv. Šebestiána byl svěcen 2. července 1623, dokončena byla roku 1630. V té době patrně již stála i zvonice, kaple Božího hrobu a křížová cesta, která měla původně pouze sedm pašijových zastavení.

V roce 1692 doplnila křížovou cestu kaple svaté Rozálie stojící na opačném konci cesty a vedoucí na Svatý kopeček ze severu. V 18. století již byl závazný počet kaplí pro křížové cesty 14, a proto v letech 1750 - 1776 bylo vybudováno dalších sedm kapliček. Slavnostně pak nová cesta byla vysvěcena 1. září 1776. Komplex tak dostal svou konečnou podobu, která od tohoto roku má celkem 18 zděných objektů.

Církevní reformy císaře Josefa II. způsobily, že svému účelu poutní areál sloužil pouze deset let. Roku 1786 byla odsvěcena kaple svatého Šebestiána, spolu s ní přestala věřícím sloužit i křížová cesta a celý soubor staveb byl určen k likvidaci. Byl však soukromým majetkem rodu Dietrichsteinů a ten se rozhodl objekty zachovat. Nevyužívané stavby ale chátraly a k jejich obnově došlo až nástupem Augustina Bartensteina do úřadu mikulovského probošta. V letech 1862 - 1865 byly stavby opraveny a kaple svatého Šebestiána 8. září znovu vysvěcena.

Roku 1865 započala tradice pouti k mikulovské Černé madoně loretánské, kdy byla její soška, původně umístěná v loretánské kapli kostela svaté Anny, vynášena na Svatý kopeček. Tato tradice byla přerušena v letech 1938 - 1945, první poválečná pouť se konala v září 1946. (https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_cesta_(Mikulov))

V Mikulově jsme se občerstvili a vydali se kolem Getsemanské zahrady po úpatí Svatého kopečku na zpáteční cestu. Cestou jsme ještě minuli bunkr ŘOP Objekt 6/3087/E a byli znovu na výhlídce na lom, odkud jsme seběhli k zaparkovaným autům před Mariánským mlýnem.