Kuželovi.cz

V Ruprechtově jsme zaparkovali na parkovišti u doškové chaloupky. Chaloupka byla postavena v roce 1813 a je živoucí ukázkou toho, jak žili naši předkové začátkem 19. století. V současné době ji vlastní obec, která v letech 2005-2007 provedla její rozsáhlou rekonstrukci a památkovou obnovu. Máte možnost zde navštívit různé kulturní akce, výstavy, řemeslné dílny a Velikonoce. Doškovou chaloupku si lze prohlédnout i po domluvě na obecním úřadě. Pokud se na místo chystáte pěšky, povede vás sem zeleně značená turistická cesta, která vede z Vyškova přes Ježkovice až do údolí Malé Hané.

Odtud jsme vyrazili po zelené turistické značce směrem ke zřícenině hradu Kuchlov. Teda... on vlastně nikdo neví, jak se ten hrad původně jmenoval: Přesný název zříceniny není znám. Kuchlov je odvozen od jména lesní trati uváděné v 16. století. K dochovaným zbytkům hradu je pro vás připravena cesta po modré z Ruprechtova nebo po červené z Rychtářova. O hradu nejsou téměř žádné informace. Jeho vznik lze klást do druhé poloviny 13. století. Z hradu je patrný akorát hradní příkop a sem tam pár kamenů. Najdete tam také geocache Kuchlov. Koketovali jsme s myšlenkou využít zdejší ohniště k opečení špekáčků, ale nakonec jsme si zariskovali sázkou na to, že na Hrádku bude ohniště také.

Slezli jsme tedy z Kuchlova dolů a vydali se po červené turistické značce po proudu potůčku Malá Haná směrem k Hrádku alias Stagnovu. Soudě podle vyobrazení (vpravo) se muselo jednat o dosti velký hrad. V místě obranné věže na vrcholu kopce je plošina dávající tušit, že věž měla ta 15 metrů v průměru. Také jsou kolem dokola kopce patrné obranné valy a prokutaná skála v místech bran vedoucích skrz hradby. Nahoře jsme potkali jiné turisty, kteří se chystali vařit na ohýnku polívku. Přidali jsme se k nim, udělali společně oheň a my si opekli špekáčky a zalili je trochou piva z plechovky. I okurčičky byly. A i bábovka s kafíčkem – člověk by nevěřil, co všechno Dita nabalila :-).

Po obědě jsme ještě na Stagnově (nebo teda Hrádku) odlovili geocache Stagnov a po zalití ohniště vodou se vydali na cestu zpět.

Na rozcestí pod Kuchlovem jsme se rozdělili – ženský s Kačenkou a Bártem šly zpět stejnou cestou a chlapi s Barčou a Madlou šli trošku delší, zato horší a jinou cestou (viz mapka). Místo srazu bylo jasné – větrný mlýn v Ruprechtově. Baby ta přišly o chvíli dříve, ale zase cestou nepotkaly koně. Stihli jsme to akorát tak, abychom si mlýn stačili prohlédnou před pátou, kdy se zavírá. On bývá totiž běžně otevřený pouze o říjnových víkendech od 14 do 17 hodin. A návštěva stojí za to! Jedná se totiž o jediný větrný mlýn s Halladayovou turbínou nejen v Ruprechtově, ale dokonce na světě!

Mlýn byl postaven v r. 1873, jako klasický mlýn holandského typu, s větrným kolem o čtyřech lopatách a otočnou střechou. Po několika letech provozu byl postižen větrnou smrští, která přispěla k jeho modernizaci a z dnešního pohledu k jedinečnosti. V letech 1882 až 1884, původní majitel a stavitel mlýna, Cyril Wágner, instaloval místo klasického větrného kola tzv. Halladayovu turbínu, nazvanou podle svého vynálezce, konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Kolo turbíny je tvořeno věncem stavitelných žaluzií neboli lopatek, ovladatelných táhly, umožňujícími vhodný náklon ve směru větru i automaticky. Kolo udržovalo ve správném směru dvojité kormidlo. Použitím tohoto vynálezu semlel mlýn až dvojnásobek obilí. Turbína se dnes otáčí ve výšce 16 m nad zemí, má průměr 10 m a váží asi 2 tuny. Halladayova turbína je ojedinělá nejen u nás, ale i v Evropě. V americkém Texasu bylo velké množství těchto turbín, které nepoháněly mlýny, ale pily a vodní čerpadla. Mlýn je technická památka navržená na zařazení mezi národní kulturní památky a do seznamu UNESCO. (http://www.mlynruprechtov.cz/)

Po prohlídce, která opravdu stojí za to, jsme se vrátili k autům a přejeli kousek dál k Ruprechtovskému rybníku a restauraci Pomeranch, kde proběhlo zasloužené občerstvení. Na zahradě Pomeranche je k vidění minimuzeum pluhů a kozy (ty jsou i ke slyšení :-)).