Takřka za humny máme nejhlubší (zatopenou) propast na světě, mnohokráte jsem kolem ní projížděl, ale nikdy ji neviděl – řeč je o Hranické propasti. Návštěva maminky v Lázních Teplice nad Bečvou je tím pravým důvodem to napravit a jít se k té veledíře podívat. Procházka je to krátká, tak na hodinku. Dá se natáhnout na zříceninu hradu Svrčov a vyhlídku sv. Jana, ale nám počasí zrovna nepřálo – foukal vítr a drobně sněžilo, tedy nic, co bychom v oblečení lázeňských šviháků potřebovali.

Děda měl narozeniny a pozval nás na oběd na Statek Samsara do Klepačova. Po výborném obědě jsme se rozhodli pro procházku srdcem Moravského krasu: Skalní Mlýn –> Suchý žleb –> Macocha –> Pustý žleb. Protože nám počasí přálo, měli jsme obavy, že stejný nápad bude mít polovina Brna. Naštěstí se většina lidí omezila na Pustý žleb a cestu ze Skalního mlýna k Punkevním jeskyním (ideálně vláčkem :-) a pak lanovkou nahoru na Macochu. Tím pádem byl Suchý žleb pustší, než ten Pustý.