Cesta podél Chvojnice probíhala celkem rychle, v údolí v lese bylo přeci jen o poznání chladněji, než na otevřených loukách. Několik brodů zpestřilo cestu, ale oproti očekávání do vody nikdo nespadl. Od Senoradského mlýna jsme poslední půlkiláček vzali ke Kantýně po žluté – přeci jen jsme nechtěli riskovat jít s děckama v plné polní po skalkách kolem řeky :-)
Kantýna se ukázala jako dobrá volba – napojili jsme Malá Hovada Kofolou a Žlutou Kombajnérkou a Velká Hovada pivem a Myslivcem. Zatímco na Malá Hovada měla tato terapie (spolu s mácháním se v potůčku pod čertovou skálou) povzbudivé účinky, Velká Hovada v tom vedru byla čím dál tím unavenější :-) Přijela nám také čerstvá posila v podobě Iva & Iva.
Abychom zabránili nejhoršímu, rozhodli jsme se zaplatit a přesunout se na louku přímo pod Ketkovákem, kde jsme rozbili tábor. Následovala koupačka, vaření brgulu, střídavé střízlivění a dokrmování opiček, hraní na kytaru. Prostě relax!
Večer to začalo vypadat, že v noci něco přijde. To byl pro Vlastu s Verunkou signál k vyklizení pozic, protože se rozhodně nechtěli namočit. Tvrďáci zůstali, kdo měl postavil stan (nebo "něco jako stan"). Mezi Ivošovo auto a plůtek u plácku na hřiště byly nataženy plachty a vytvořen přístřešek z igelitů. Batohy byly uschovány do auta. Přírodo, ukaž, co umíš!
Dobrou noc se šuměním řeky a prvních kapek ;-) A jak bylo ráno?
