Sraz na Roli (pro nebrňáky: Rola = Hlavní nádraží Brno) v 17:15, vlak odjížděl v 17:39. Takže se před zamáváním maminkám se ještě stihlo ve stánku na pátým koupit pár vychlazených plechovek na cestu. Ve vlaku proběhlo krátké poučení mladších účastníků ohledně pravidel na akci (většina šropálů s náma nejela poprvé, takže pravidla již dobře zná. Pro neznalé zopakuji všechna tři jednoduchá pravidla:
- Od okamžiku, co maminky zmizí z dohledu, je zakázáno brečet, kňourat, ptát se "jak dlouho ještě?", "jak daleko to je?" a "kdy už tam budem?" a i jinak tzv. "vysírat".
- Všichni jsme Hovada. Děcka jsou Malý Hovada, tatínci jsou Velký Hovada.
- Malý Hovada poslouchají Velký Hovada, protože Velký Hovada mají vždycky pravdu.
V Kralicích jsme vyskočili z vlaku a vydali se po modré turistické značce nejdříve ke Chvojnici a pak podél Chvojnice. Vedro k padnutí, přes 35°C a nám bylo jasné, že budeme muset z původních plánů slevit. Hned v áleji, co vede od nádraží, nás předjely dva traktory, co vůbec nereagovaly na asertivní stopování prováděné téměř všemi Malými Hovady. Jaké pak bylo překvapení, když o půl kilometru dál tyto traktory shrabovaly seno. Teda jeden shraboval a druhý čekal, aby to shrabané seno nabalíkoval. Velké Hovado Oča ucítilo příležitost a jalo se s vyčkávajícím panem traktoristou vyjednávat, zda by nesvezl děti. Pan traktorista byl buď dobrák, nebo jen prostě podlehl Očovým obchodnickým schopnostem a děcka pak vozil na střídačku půl hodiny po poli :-)
Ze skupiny Oslavka!!! na FB jsem věděl, že u soutoku Chvojnice a Sudického potoka je vhodné místo k táboření. Flek jsme našli, ale zas až tak se nám nelíbil. Tak jsme pokračovali dál po proudu Chvojnice a za Kozími hřbety náhodou objevili flek T.O. Moisidis. Akorát včas, kdy se pravidlo č. 1 (to je to o vysírání) začalo otřásat v základech a hrozila stávka Malých Hovad. Na fleku spousta místa, pěkné ohniště a luxusní latrýna (Moisidisové, děkujeme! - jen nám, prosím, vysvětlete, k čemu je na střeše latrýny ta tuba s indulonou?! :-)
Pro Malý Hovada jsme udělali plachtový přístřešek proti rose, chvilku békli u ohně s kytarou, smyli pot v potůčku a šup do spacáku. To všechno s krystalizujícím vědomím, že díky vedru budeme muset na Lamberk zapomenout.
V noci si někde kousek od tábora povídali přes údolí dva srnci, což bylo pro ty, kdo neznají, jaký to je kravál, docela překvapení :-)
