Hned u Skalního mlýna nás překvapil nově zbudovaný Dům Přírody. Pěkná stavba a super vzdělávací místo. No a navíc – záchody! :-) Cestou Suchým žlebem jsme potkali jen pár turistů a o něco víc cyklistů. Až doma jsem si vyhledal, že se v Suchém žlebu nacházel jediný skalní hrad v ČR, který byl kdysi zbudován v Rytířské jeskyni. Další zajímavostí Suchého žlebu (je krom množství jeskyní) také největší skalní most Moravského krasu – Čertův most. Je tvořen dvěma oblouky, z nichž větší dosahuje výšky 18 m. Dnes již není přístupný (a navíc není přes listí moc vidět – nejlépe to jde v zimě, když je listí opadané). Děda vzpomínal, že jako kluk po něm lozil. Já zase vzpomínal, jak jsem se Suchým žlebem proháněl s čerstvým řidičákem dědovým Fiatem 127 :-)

O něco horší je úsek od konce Suchého žlebu nahoru na Macochu – jde se tam po silnici a aut tam jezdí teda nemálo. Naštěstí je to relativně jen kousek, i když do kopce.

U Macochy jsme se občerstvili, koukli dolů z horního můstku, koukli dolů (a nahoru) z dolního můstku a vydali se Salmovou stezkou do Pustého žlebu. Prošli jsme Čertovou brankou a už jsme byli u lanovky zpět k Macoše. Sice jsem navrhoval, že bychom mohli vyjet lanovkou nahoru a dát si to ještě jednou, ale všichni dělali, že mě neslyší. Po dvěstě metrech na nás čekala další novota – zbrusu nová budova/vstup u Punkevních jeskyní. Myslím se stavba povedla a celkem tam zapadá. Návštěva Punkevních jeskyní bude někdy příště – Madlenka tam byla jako malá a Barunka ještě ne.

Následovala pak už jen cesta Pustým žlebem zpět ke Skalnímu mlýnu, po které jsme ještě stihli odlovit geocache Jára Cimrman - Speleolog. Mařenky také důkladně prozkoumaly malé propadání Punkvy (ještě, že to žádnou nevcuclo :-))

Zbývá poslední otázka: Musí být správný Punker křtěný vodou z Punkvy?