Mraky bledulí, hejna bledulí, houfy bledulí, zástupy bledulí, bledule tady, bledule tam, bledule, kam se podívám. Navíc všechny ty bledule byly bledule jarní! Důležité je nic neuspěchat a nevyrážet na výlet hladový a žíznivý. Takže děti zakoupily na stánku hasičů "U bledule" párky v rohlíku, tatínci pivo a maminky svařák. A pak už se mohlo vyrazit údolím na ty bledule jarní. A bledulí je tam fakt hafo! Místy ještě zbytky sněhu, zurčící potok a spousta bahna. K tomu všemu jedna geokeška s názvem "Bledulové moore" a jedna studánka pojmenovaná "Junácká".

V místech, kde se naučná stezka stáčí doleva a vrací se po druhé straně potoka do Chlébského, jsme se naopak drželi zelené turistické značky a vyšli doprava nad potok. Byl tam malý přístřešek akorát tak vhodný na malé občerstvení před výšlapem na Hrádky. Na Hrádky (což je malé skalní město) nevede žádná turistická značka a vlastně ani cesta. Takže jsme šli podle mapy – nebylo to ale nic těžkého, protože Hrádky jsou na vrcholu kopce. Návštěva stojí za to – skalní věže jsou až 6 metrů vysoké a dá se po nich vcelku bezpečně šplhat.

Následovala rychlá porada se závěrem, že po stejné cestě se vracet nebudeme a vyrazili jsme podle azimutu směrem k rozcestí Hrádky, kde prochází červená turistická značka. Po té jsme se – částečně blátem, částečně suchými úseky – dostali až nad místo, kde jsme začali. Podle mapy tam měla být lesní cesta. Nebyla. Bylo tam něco, co vypadalo skoro jako zarostlý průsek. To nevadilo. Sešli jsme dolů a výlet završili v maringotkové restauraci "Bandaska", kde nám vydali úžasnou uzenou polívku a klobásy, smažák v bulce, případně hranolky. Na Svijanský máz jsme si museli nechat zajít chuť, neboť jsme vzápětí kočírovali zpět k Brnu.