Campo Imperatore je ohromná náhorní plošina - louka o rozměrech 27 x 8 km ve výšce mezi 1500 a 1900 metrů nad mořem. Pro svou příhodnou vzdálenost od Říma (jen as 130 km) je zhruba od roku 1920 využívána jako zimní sportoviště. Benito Mussolini zde chtěl vybudovat největší Italské středisko zimních sportů. Paradoxem je, že byl Mussoliny v roce 1943 v hotelu Campo Imperatore dva týdny vězněn, než byl osvobozen komandem SS vedeným Otto Skorzenym. Tato akce byla natolik akční, že filmu natočenému podle ní by se leckdo zdráhal uvěřit. Film o ní byl v roce 1976 skutečně natočen a nese název Orel přistál. Dovolím si zde ocitovat příslušný článek z Wikipedie:
Osvobození Mussoliniho
Benito Mussolini s německými výsadkáři a příslušníky SS na cestě k letadlu
Italský král sesadil 25. července 1943 Mussoliniho z postu ministerského předsedy a nechal ho uvěznit. Hitler vybral ze skupiny mladých, dynamických důstojníků armády, Luftwaffe a SS muže, který měl provést záchrannou akci. Tím vyvoleným byl Sturmbannführer Skorzeny z SS. S pomocí dvaceti parašutistů Luftwaffe a vybavení, které zahrnovalo výbušniny, rajský plyn a padělané britské bankovky, přiletěl na letiště v Pratica di Mare, jižně od Říma, kam už dříve dorazilo padesát mužů Skorzenyho oddílu. Z rádiových depeší zachycených německými spojaři bylo brzy možné určit oblast, kde je Duce zadržován. Průzkum zjistil, že je to v Gran Sassu, ve velkém hotelu, který se jmenoval Albergo Rifugio. Stál na vrcholku horského štítu a byl dostupný pouze prostřednictvím lanové dráhy. Skorzenyho bojový plán předem vyloučil frontální útok vedený z údolí na vrchol Gran Sasso. Jedinou možností bylo přistát kluzákem na vrcholu a současně obsadit stanici lanovky v údolí, a zabránit tak příchodu italských posil.
12. září ve 12.30 hodin vzlétlo z Pratica di Mare dvanáct plně obsazených kluzáků DFS 230. Čtyři z nich se odpoutaly mimo trasu a nepodařilo se jim dosáhnout cílového prostoru. Byla to znepokojivá ztráta, ale to horší teprve mělo přijít. V okamžiku, kdy kluzáky nasadily na přistání, Skorzeny uviděl, že místo přistání, které vybral na základě leteckých fotografií, není rozlehlou alpskou loukou, ale malým, trojúhelníkovitým kouskem prudce svažité plochy, snad sjezdovky, která končila na hraně srázu. Kluzáky musely přistát těsně u hotelu. Skorzenyho kluzák zastavil pouhých patnáct nebo dvacet metrů od hotelového vchodu. Sturmbannführer Otto Skorzeny vyběhl do svahu a potom do haly, kde vyřadil z činnosti vysílačku. Hned nato Duceho vyhledal a osvobodil ho. Od přistání do osvobození uplynuly necelé čtyři minuty.
Dalším krokem, který musel následovat, bylo dopravit fašistického vůdce do Hitlerova hlavního stanu. Nikdo dosud nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč Skorzeny nevyužil lanovky a nenechal se svézt do údolí, odkud mohl zorganizovat rychlou motorizovanou kolonu, která by je odvezla na letiště. Místo toho následovalo okázalé gesto, jež lze považovat za mistrovský propagandistický výkon: výhrůžkami donutil pilota lehkého dvoumístného Fieseler Storchu Hauptmanna Gerlacha aby jej vzal na palubu spolu s Mussolinim, navzdory výslednému přetížení stroje. Nebezpečí, které start z malé louky představoval, se ještě zvýšilo tím, že Skorzeny chtěl Mussoliniho za každou cenu doprovázet. Storch však nebyl na takovou zátěž stavěn. Pilot poukazoval na tento fakt i na to, jak krátká je rozjezdová dráha, avšak důstojník SS byl neoblomný. Muži nastoupili do letadla. Pilot vytočil motor na maximum a náhle odbrzdil kola. Letadlo vyrazilo vpřed po kamenité louce, překonalo okraj srázu a zmizelo z dohledu. Po několik hrozivých okamžiků padal lehký stroj do údolí, ale potom pilot získal nad letadlem kontrolu a zanedlouho přistál na letišti v Pratica di Mare.
Mussolini odtud odlétl, stále v doprovodu Skorzenyho, do Vídně (zde byl Skorzeny na Hitlerúv telefonický pokyn vyznamenán Rytířským křížem) a další den potom dále do Hitlerova hlavního stanu.
Hotel Campo Imperatore nabízí za dvě eura prohlídku pokoje, ve kterém Mussolini přebýval - včetně zarámovaného rukou psaného potvrzení Duceho osobního sluhy, že vše v pokoji je autentické 
. Můžu říct, že tam měl docela luxus :-) Hotel samotný je ve výšce 2100 m.n.m. a dá se k němu dojet autem. Od spodní stanice lanovky vede parádní silnička dlouhá přes 20 km (!). Výhledy a panoramata stojí za tu cestu.
Na zpáteční cestě jsme se krátce zastavili v blízkém městečku L'Aquila, které bylo v roce 2009 těžce poškozeno zemětřesením. I teď, 5 let poté jsou škody jasně vidět a L'Aquila je městem duchů se spoustou toulavých psů a historických domů svázaných ocelovou klecí z traverz a trpělivě čekajících na opravu. Za návštěvu asi stojí místní pevnost/hrad, ale tam jsme již bohužel nešli.
