Parkujeme na volné ploše vedle obchodu Barnex Sport (o víkendu to tam zelo prázdnotou, ale v okolí není o možnosti parkování nouze) hned vedle Balbínova pramene, který by měl na povrch vyvěrat z hloubky 56 metrů. V altánku u pramene byly zrovna nějaké dvě existence, tak jsme si pramen nechali až na zpáteční cestu.

Meze zahrádkama jsme se vydali k Holáseckým jezerům, což je soustava 9 průtočných jezer, která byla v minulosti přehrazena a vzniklo tak 7 dílčích vodních ploch pojmenovaných jako Kašpárkovo, Typfl, Kmuníčkovo, Roučkovo, Ledárenské, Plavecké a Strakovo jezero. Vodní plochy Kocábka a Lávka jsou pravděpodobně pozůstatkem starého říčního meandru řeky Svitavy, jak vyplývá z kreseb v kronice Holásek. Poslední a největší z vodních ploch - Opleta vzniklo až v 70. letech 20. století (1974) na popud místní rybářské organizace, a to vytěžením zeminy. (Zdroj: Wikipedie -  https://cs.wikipedia.org/wiki/Hol%C3%A1seck%C3%A1_jezera).

Holásecká jezera mají i svoji facebookovou stránku – https://www.facebook.com/holaseckajezera – no ale moc aktualit na ní nenajdete.

V oblasti u prvního, Kašpárkova jezera byl les za koncem zahrádkářské kolonie plný právě kvetoucích sněženek.

Na zpáteční cestě bylo již u Balbínova pramene volno (ale poněkud neutěšeno). Náladu nám zvedla až moc pěkně vymyšlená netradiční geochache GC49DMF - Žába na prameni, která trochu potrápila mozkové závity.