Parkujeme v ulici U Vlečky, kde je dost místa pro mraky aut. Nevábnou stezkou jdeme mezi garáže do ještě nevábnější myší díry pod železniční tratí – vlečkou do TOSky. Za tratí nás vítá blátem Luční potok a jakýsi travní koridor s neudržovanými „atrakcemi“ směřující na severozápad. Bláto nám nevadí, horší je, že prasáčtí pejskaři chodí venčit na začátek tohoto koridoru, takže tento je notně „zaminován“. Hovno v přírodě mi nevadí, ale koncentrace hoven všech čoklů ze západní části Kuřimi v oblasti 150 x 25 metrů mne vytáčí doběla.
Procházíme kolem několika atrakcí, které asi byly dříve velmi pěkné, ale zub času se na nich podepsal (působí to na nás dojmem: „plácni to tam z dotací a zapomeň“), křižujeme parádní Cyklotrasu 5197A a dostáváme se k atrakci tak masivní a osvědčené, že zubu času odolává – ke Stonehenge. Teda jeho Kuřimské (trochu menší :-) variantě:
Kuřimský Stonehenge
Pokračujeme ještě kousek po travnatém koridoru, na kterém byla lejna psí vystřídána koblihy koňskými a po chvíli stáčíme doleva k lesu a začínáme stoupat na vrchol kopce Zborov neboli Cimperk. Vyhlídku dnes vynecháváme, protože pro mlhu není ani Kuřim vidět. Po chvíli dosahujeme bez kyslíku ve výšce 397 metrů nad mořem vrcholu:
Zborov alias Cimperk – vrchol 397 m.n.m.
Těšně u vrcholu můžeme odlovujeme jednoduchou geocache GC8GCR0 – Cimperk (ze série Kuřimské vrcholky) reloaded. Překvapením jsou zde mišpule, které jsou právě nyní přešlé mrazem, krásně měkké a tedy lákající k ochutnání! Jinak na vrcholu, krom ohniště, není zhola nic – a to ani výhled. Jen les trochu jak z Blair Witch.
Z Cimperku sejdeme dolů k bývalému kamenolomu, který je ovšem od poloviny dvacátého století již nefunkční a nepřístupný (zákaz vstupu a křoviny). Na začátku je ovšem ohniště a celkem pěkné „bečkoviště“. Podél trati a kolem zahrádkářské kolonie jdeme k rybníku Srpek, který nás vítá zamrzlou hladinou s párem oprsklých labutí a veletuctem párů stejně tak oprsklých kačen. S dravým ptactvem jsme nepočítali, takže pro něj nemáme žádnou úplatu. Nevypadají však na to, že by, ptáčci, strádali.
Proti proudu Lučního potoka se pod náspem vlečky do TOS Kuřim po pravé straně vydáváme zpět k myší díře. Po straně levé míjíme několik bio-tůněk, u kterých ovšem momentálně probíhá nějaká meliorace. Asi si udělali mokřad, ale tekla jim tam voda. Před myší dírou omýváme bláto z bot v Lučním potoce a už míříme k autu, které nás zaveze z tolik nenáviděné přírody do milované civilizace.
