Na mapce, kterou najdete na vstupence, jsou červeně vyznačeny sklepy a tenké červené čáry jsou odvodňovací stoky. Naše (kratší) prohlídkové trasa je zakreslena tlustou červenou s bílými puntíky. Dlouhá trasa (pro zdatné) je zakreslena tlustou modrou s bílými puntíky.

Celá prohlídka kratší trasy zabere kolem 40 minut - z toho zhruba polovina je vlastní prolézání podzemí a zbytek času padne na navlíkání a vyslíkání výbavy - holínek broďáků a pláštěnky. Do holínek se leze i s botama, ale při vyslíkání se ven botám moc nechce . Pláštěnka má funkci spíše ochrannou - aby se nezamazalo oblečení pod ní.

Máte-li jenom náznaky klaustrofobie nebo náznaky pivního bříška, důkladně zvažte, jestli se dolů vydáte . Já klaustrofóbií netrpím, ale měřím 197 cm, což ze mne dělá při váze 120 kg poměrně statnou postavu. Nejdřív jsem si myslel, že těch 130 metrů prohlídky dám "v kačence". Ze začátku to šlo, ale pak se chodba zúžila natolik, že jsem neprošel na šířku ramen. Takže jsem se zkroutil jak paragraf a krok-sun-krok postupoval vpřed až k další zatáčce. Hmm... Představte si úzkou a nízkou chodbu do zatáčky... Prostě to nešlo jinak, než se k tomu paragrafovému tvaru ještě ohnout jako banán, dát ruce do vody na zem a posunovat se po centimetrech krok-sun-krok nejen nohama, ale i rukama. Celej ještě vytočenej nabok, protože štola prostě šíři mých ramen nemá . Skupina na mne musela chvíli čekat, pot ze mne řinul, dýchal jsem jak sentinel, ale prolezl jsem!

Každopádně je to pěkná atrakce a člověk se dozví spoustu zajímavostí o Slavonicích a historii Slavonického (nejen) podzemí. 

Ve Slavonicích je spousta turisticky zajímavých cílů - kromě města (náměstí) samotného jsou tu zbytky hradeb, možnost nazdobit si hrneček z Mařížské keramiky, navštívit Muzeum 20. století a nedaleký Pevnostní areál.