Trochu zbytečně jsme se obávali komplikací v dopravě, takže jsme na letišti byli o více než hodinu dříve. Nevadilo, aspoň jsme se v klidu občerstvili a na základě předchozí internetové rezervace jsme na Informacích zaplatili. Po chvíli nám rozdali identifikační kartičky, dostali jsme krátké poučení ohledně bezpečnosti a mohlo se začít.
První část exkurze probíhala formou stručné přednášky o historii letiště, popisu současného stavu (nad modelem letiště ve vestibulu Terminálu 3) a pohledem do budoucnosti. Pak se přešlo k bezpečnostní kontrole, což byl (hlavně pro děti, které ještě nikdy neletěly) jeden z největších zážitků. Protože jsme se měli pohybovat v zázemí letiště, byla kontrola stejná, jako kdybychom letěli: Batohy projely rentgenem, my prošli rámem a ti "šťastnější" z nás si pak ještě užili otlapkání pracovníky kontroly :-).
Poté, co mne kontrola dostatečně otlapkala, zrentgenovala boty a nenašla Barunčin "nůž" Victorinox Matrjoshka (délka čepele celých 58 mm – viz obrázek), který jsem "statečně" skrýval v brašničce na fotoaparát, nás nalodili do letadla autobusu a vydali jsme se na exkurzi po letištních plochách. Nejdříve trocha historie na původním letišti z roku 1937. Krásná funkcionalistická stavba vyprojektovaná arch. Adolfem Benšem byla na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži v roce 1937 oceněna zlatou medailí (viz wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leti%C5%A1t%C4%9B_V%C3%A1clava_Havla_Praha). Dnes ve vlastnictví armády poněkud chátrá. Provoz letiště byl zahájen 5. dubna 1937, kdy zde v devět hodin ráno přistál letoun DC-2 Československé letecké společnosti na letu z Piešťan přes Zlín a Brno, o hodinu později pak letoun Air France na trati z Vídně do Drážďan. Zajímavostí jsou i původní hangáry, které slouží dodnes. Dnešní letadla jsou však poněkud větší, takže vrata hangárů doznala úprav tak, aby mohlo být vlastní letadlo uvnitř a skrz vrata mu koukal ven jenom ocas.
Padla zmínka i o biologické ochraně letiště – sokolníci několikrát denně vypouští různé dravé ptáky, aby tito zahnali hejna holubů, špačků, sýkorek a kdo ví, čeho ještě. Zkrátka všeho, co nedělá proudovým motorům dvakrát dobře, a co by je mohlo vyřadit z provozu. Zajímavostí byla i informace, že osevní plán okolních polí se projednává s místními zemědělci tak, aby zaseté plodiny příliš nelákaly ptáky "tvrdší než vzduch".
Po přesunu do nové části letiště (Terminál 1 a 2) jsme pendlovali mezi stojánkami, u kterých se něco dělo a bylo nám vždy vysvětleno, co se tam vlastně děje. Tak jsme byli svědky nakládky a vykládky kufrů i jiného nákladu, přirolování letadla ke stojánce a jeho napojení na externí zdroj elektrické energie (po přistání), odtlačení letadla tahačem od stojánky a jeho přetažení jinam, tankování letadla, ... Spousta zajímavých informací!
Poté jsme se přesunuli k přistávací dráze a (relativně) zblízka sledovali přistávání letadel. Exkurzi jsme ukončili návštěvou letištní hasičské stanice. Být hasičem na letišti není jistě žádný med – 4x do roka fyzické testy (státní hasiči je mají prý jenom 2x), výjezd do 45 sekund po vyhlášení poplachu a dosažení kteréhokoli místa na letišti do dvou minut (!). Borci, co mají můj obdiv, a kterým přeju, aby to, co mají nacvičeno, nemuseli nikdy použít.
Exkurze to byla poučná – co mi chybělo byl trochu "akčnější" program pro děti (nejen ;-). Tak trochu jsem očekával, že nás pustí do nějakého odstaveného letadla si to všechno ošahat. Na druhou stranu chápu, že to při 40ti lidech asi nejde zvládnout. Co by ale zvládnout šlou je "vypuštění" ven z autobusu při sledování přistání – třeba do nějakého ohraničeného prostoru, ale prostě ven mimo autobus.
Nesmím zapomenout na to, že Pražské letiště Václava Havla je také turistické známkové místo – http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letiste-praha-c1607 – takže naše sbírka turistických známek se příslušně rozrostla.
Návštěvu Prahy jsme zakončili stylovým "průletem" Staromáku a klobáskou na Václaváku :-)
