Vytisknout tuto stránku

Pitínský vrch, rozhledna Na Skalce a studánka Ohloběnka

Ohodnotit tuto položku
(2 hlasů)
Výhled od rozhledny na Skalce Výhled od rozhledny na Skalce

Devítikilometrová procházka z Pitína do Pitína. Přes rozhlednu Na Skalce a studánku Ohloběnku.

Studánka Ohloběnka

Studánka Ohloběnka, zrcadlící se téměř na temeni Skalky, poutala ve svém prameni zázračnou moc. Ještě za úsvitu našich dějin vládla jí mocná kněhyně Zicha, jíž pro potěchu za měsíčních letních nocí a při šelestu listí korun mohutných dubů prováděly na přilehlém paloučku své tance a reje divoké lesní žínky, pak shlížely se v zrcadlící se vodní hladině a ze svých jemných dlaní rozstřikovaly drobounké krůpěje perlící se vody po svých štíhlých tělech, než se za ranních červánků rozplynuly v mlžném oparu.

Sem přicházela z houštin i různá zvěř: tu plachá srnka či laňka vsála několik doušků chladivé vody do vyschlé tlamky, tam ospalý ještě a bručivý medvěd spláchl své hrdlo studeným pramenem, i drobounké ptáče sem zalétlo ovlažit vyschlé hrdélko.

Tak ji tu objevil i člověk jen zpola zahalený kožešinovou hábí, s dřevěným kyjem či lukem a šípem v ruce unaven klesl do hebkého a vlhkého mechu, prorostlého jemnou travinou. Posilněn odpočinkem a vlahostí pramene bystrým okem pak obhlédl širé loviště a znovu vešel v šero stínů mohutných korun staletých velikánů. Pak po staletích zastavil tu své kroky i pastevec, aby nabral osvěžení v slunečním palčivém jasu a z vytékající stružky napojil žíznivé stádo skotu.

Věky přecházely. Skalisko, do kterého bil vichr i déšť, hned mráz je drtil a pak slunko rozpálilo jeho stěny, drolilo se postupně v drť a v suť. Dubové, habrové i smrkové velikány smetly vichřice, změť padlých těl i nové výrosty propletly lijany i drobný břečťan, vysokou trávu v údolí a v úbočích sžehl ohnivý blesk. Mocné otřesy půdy zvlnily nově celý kraj. Jen Skalka stála pevně, z hlubinné průrvy prýštil dál stříbrný pramen a napájel potůček vinoucí se úbočím k říčce, kde splynul s vodami sesterských Sedmi studánek a lahodné Žadoňůvky. Kolem pramene i podél potůčku vyrůstalo roztodivné kvítí, jež vyhledávala nemocná a stěží plazící se zvěř, aby čerstvou zelení a šťavami trsů i douškem čiré vody se osvěžila a posilnila. A pak i lidé usadivší se tu po přechodu staletí, následovali zvěř a poznávali léčivou moc bylin i vody. Sem přicházely v pleny zahalené stařeny, aby za tajuplných noci svatojánských, či za rozbřesku dne letního slunovratu posbíraly devatero kvítí, devatero kořání i devatero dřev a nabraly vody ohloběnkové, jež pak používaly v temnu svých komor při svých tajemných zaříkáváních jako čarovného léku při nemocech údů i lidského ducha, i proti zlým mocem duchů nečistých a nedobrých. Sem úkradkem a potají přicházely děvuchy z dědin vladyků Pyty, Krhy i Bojka, aby zchladily svá rozpálená líčka nebo v zrcadle hladiny studánky se potěšily svým krásným zjevem. Po létech i zámecké paní a komtesy honily své komorné a služebné s mohutnými džbery a džbány, aby v nich donesly zázračné ohloběnkové vody do omlazujících koupelí svým unaveným a uvadajícím vnadám a krásám.

Křišťálový pramen Ohloběnky patřil však i jiným. Tak jako v dobách selské svobody i v dobách nevolnictví, poddanství a roboty, v dobách selských vzpour, za dob milostivých vrchností, pánů Franců a panských drábů, v době národní poroby i krutého pronásledování a v dobách vítězství a svobody, přicházeli sem ženci a žnečky, odbíračky, oráči i pohůnci, aby svlažili vyprahlá hrdla a okoralé rty nebo smyli prach i pot se svých čel a skrání a vzkřísili zemdlelá těla douškem studené vody.

Tak sloužila Ohloběnka živému tvorstvu, rostlinám i zemi, třpytila se za smavých slunečných dnů i za studeného měsíčního svitu od věků do věků, nedošla zkázy za bouřných proměn matky Země, nezakryla se ledem za krutých mrazů ani nevyschla za úmorných veder a palčivých dní. Stále a stále se prodíral její pramen z nitra země na její povrch, rozlil se ve droboučkém úžlebu, aby pak zvolna stékal prorvou svahu k vodě Olšavy. Tehdy, dávno, pradávno, teď a bude vždy. Čarovná a kouzelná moc v hrubý kámen dávno zakleté kněhyně Zichy je prý věčná.

(Zdroj: Viditelná Macek – http://viditelny-macek.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=104368)

Další informace

  • Začátek výletu: Pitín
  • Konec výletu: Pitín, koupaliště Niva
  • Délka výletu: 9 km
  • Datum uskutečnění: sobota, 05 srpen 2017
  • Doba trvání výletu: 2 hodiny

Galerie Obrázků