Nelitovali jsme! Sice bylo zamračeno, ale mraky byly přeci jenom výše, než je 803 m.n.m., kterými Špičák oplývá. Jde o samostatně stojící horu převyšující okolní kopce o více než 300 metrů. Na vrcholu je kamená rozhledna (vybudovaná v roce 1909), ke které byla jen o chvíli později přistavěna kamená turistická chata. V tom podmračeném počasí to celé vypadalo málem jako Drákulův hrad :-)
Na rozhlednu jsme ani nešli – úplně stačily výhledy z vyhlídkové plošiny zřízené na blízkém skalním bloku. Přímo pod námi byla vidět klasicistní budova továrny Detoa, kde jsme byli dopoledne. Zajímavé je, že továrnu i rozhlednu navrhl stejný pan architekt – Robert Hemmrich. Vidět je toho ale více: Hladina přehrady Josefův důl, Jablonec nad Nisou, Smržovka i s jedním z železničních viaduktů, několok okolních rozhleden (rozpoznali jsme Štěpánku a Bamberk). Byl by určitě vidět i Ještěd, ale ten byl schovaný v mracích.
Na Tanvaldském Špičáku je několik vleků, sedačková lanovka a spousta sjezdovek. V zimě to tu musí být také paráda.