Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Dvoudenní výlet na Lucký vrch

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)
Koně u Lidmilova mlýna (Sádek u Poličky) Koně u Lidmilova mlýna (Sádek u Poličky)

Je sobota, zejtra neděle a v pondělí dovolená, ale jsme bez auta. Takže padá rozhodnutí vyrazit zítra vlakem na dvoudenní výlet s hlavním cílem na Luckém Vrchu. Nachází se se tam nejstarší dřevěná turistická chata na Vysočině. Navíc to slibuje prý úžasné výhledy na velkou část Vysočiny a prý až do Jeseníků a Krkonoš. Rozhodnuto, jde se to prověřit.

První den: Borová – kaple Bukovina – Pustá rybná – Lucký Vrch

V neděli 3. 7. 2016 jsme tedy vstali jako do práce (brrr) a vydali se šalinou na Rolu, odkud nám jel vlak do Svitav a pak další do Borové u Poličky. Původní plán předpokládal horko, které jsme chtěli strávit převážně rácháním se v přírodním koupališti kousek za Borou a k večeru vyrazit přímou cestou k asi 5 km vzdálenému Luckému vrchu. V noci ale vydatně pršelo a teploměr se vyšplhal pouze někam k 17°C. Tak jsme koupaliště jenom zkoukli a rozhodli se si trasu trošku natáhnout. Další zastávkou (shodou okolností i 6. zastavením Borovské poznávací stezky) byla kaple Bukovina:

Kapličku Sv. Jana Nepomuckého na Bukovině nechal r. 1828 postavit z úcty ke svému patronu poličský lesník pan Jan Harrich, který žil ve zdejší hájovně. Do věžičky byl pak zavěšen zvonek, který byl slit již r. 1795. Na svém plášti nesl reliéf Panny Marie. Roku 1839 byla kaple vymalována panem Františkem Dostálem ze Svitav. Do dnešních dnů se však malba nedochovala. Výraznou dominantou Bukoviny je hájovna. Podle dobových záznamů v obecní kronice, byla místem poslední roboty, kterou uplatňoval poličský velkostatek vůči borovským sedlákům. (http://www.borova.cz/turistika/)

 Lucký vrchPo osvěžení a krátkém odpočinku jsme se vydali dál na Pustou Rybnou, kde jsme se v místní hospodě Hlučál napojili pivem a limem. Hospoda je to prý vyhlášená široko – daleko. Pravda je, že atmosféru má. V Pusté Rybné jsme ještě zkoukli místní pamětihodnost – osmibokou roubenou stodolu, ve které je minimuzeum zemědělských strojů a nářadí (v době naší návštěvy bylo zavřeno).

O osmiboké stodole v Pusté Rybné, jež je opravena a tvoří jednu z dominant obce, se traduje, že byla prvním shromaždištěm tolerovaných církevníků a místem vysluhování svaté večeře páně pod obojím způsobem. V současné době p. Smělý sestavil ve stodole trvalou expozici starých zemědělských strojů a nářadí. Můžeme zde vidět postroje na koně, fukary, sekačky aj. Vše si můžete prohlédnout po předchozí telefonické domluvě. (tel. 461 746 561 - p. Smělý). (http://www.pustarybna.cz/kultura.html)

Poté jsme už kolem hystorického hraničního patníku mezi Moravou a Čechami a bývalé přes 900 let staré lípy začali stoupat k Luckému vrchu. Celou cestu nám přálo počasí a výhledy byly vskutku parádní. Od Luckého vrchu byl vidět Buchtův kopec, v dáli silueta Jeseníků a pod námi Telecí.

Na Luckém vrchu jsme se ubytovali a vyrazili ještě na krátkou procházku po okolí – na osadu Dědkov a ke geokešce s názvem Dalekohled do Jeseníků (opravdu jsou od ní vidět průsekem vrcholky Jeseníků!).

Před večeří jsem si ještě na chuť objednal dva bramboráčky zapečené s tvarůžkem. Podle toho jednoho sousta, co na mě zbylo a podle toho, jak se na něj vrhly Mařenky, byly neskutečně vynikající. Čekání na večeři jsme si zkrátili hrou v karty – Madlenka nás naučila hru Autobus. Asi cíleně, protože v ní 2x vyhrála. Na večeři byl kuřízek a také nebyl vůbec špatný. Po večeři jsme šli na pokoj a uložili se do postýlek. 

Druhý den: Lucký vrch – Zpívající Lukásova Lípa – Telecí – Sádek – Polička

Lucký vrchSpalo se dobře. A ten borec z vedlejšího pokoje byl teda kanec! 4x za noc! Akorát ta slečna u toho nemusela pokaždé tak ječet! tongue-out

Snídaně byla formou švédského stolu. Nikterak bohatý výběr, ale všechno základní bylo k dispozici a to v dostatečném množství. Naprostá spokojenost. Trochu nás zarazil nápis ресторан na talířích. Ale talíře byly vyrobené v Československu, takže se o žádnou tajnou proruskou akci asi nejednalo :-).

Po snídani jsme se sbalili a vyrazili po žluté turistické značce z kopce dolů do Telecí k Lukásově zpívající lípě. Je to opravdu majestátný 500 až 600 let starý strom s dutinou, ke kterému se váže několik legend a pověstí:

Nejznámější je pověst o stařečku Jirouškovi, který v duté lípě za doby temna přepisoval Nový zákon a žalmy. Při přepisu si žalmy zpíval a zpěv, který se mísil s šuměním listí, se nesl krajem a dal údajně vzniknout přízvisku lípy. Variací na pověst existuje celá řada. Liší se jak ústřední postava (30letý muž, mnich, řádoví bratři, stařeček), tak i závěr příběhu. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Lukasova_l%C3%ADpa)

Prošli jsme Telecí a přes kopec došli až do Obce Sádek u Poličky, kde nás zaujaly dvě věci: Autovrakoviště v místní "JZD" a opravený Lidmilův mlýn, u kterého byli koně a kozy. Mařenky byly ze zvířátek samozřejmě unešené, tak jsme tam chvíli zůstali. Fakt je, že z těch koní úplně vyzařuje klid a taková pozitivní energie.

Po chvíli jsme se vydali mezi poli (vlevo hrách (mňam), vpravo kmín a v dáli kvetoucí mák) do Poličky. Trasu jsme cíleně natáhli kolem (v mapě inzerované) zahradní železnice. Dlužno přiznat, že jsme čekali něco trochu většího, ale asi jsme namlsání ze zahradní železnice v Brně – Obřanech, případně z její větší kamarádky v Drásově

Malé nádraží, které se nachází na jedné zahrádce v Poličce nabízí svým návštěvníkům hned dva rozchody kolejí a muzeum železničních značek, jízdenek, předpisů , luceren apod. První rozchod je 250 mm, je to okruh kolejí s jednou výhybkou a dvěma přejezdy. Zajímavostí je, že vláček projíždí přes záhonek s jahodami. Na této trati jezdí replika důlní lokomotivy BND 15, která vozí vagonek, který je replika cukrovarnického vozu pro dopravu cukrové řepy z polí do cukrovaru v měřítku 1:2. Tento vůz má unikátní železná spřáhla, které se zachovaly na cukrovarnické dráze v Dymokurech v Polabí. Pro tento vůz máme zpracovanou historii cukrovarnických polních drah, převáženě tu v Dymokurech, doplněnou o dobové fotografie, plány vozů, budov - lahůdkou jsou certifikáty pro parní kotle lokomotiv - tyto listiny jsou staré přes 100 let. Další vůz je dvouosá cisterna a třetí vůz vyrobený v roce 2015 je nízkostěnný uhlák , též pro vození dětí. Tato železnice vozí děti , případně dospělého též uveze. (http://policskazeleznicka.717.cz/)

Na náměstí v Poličce se nám vehementně začal věnovat starší pán, který měl potřebu nás sdělit, jak to tady pan Havel všechno pokazil. V dalších výlevech jsem ho utnul dotazem, kde že se tam dá slušně naobědvat. Doporučil nám restauraci U Mrštíků. Jako asi tak: Jídlo výborné a za pár peněz, ale interiér (obzvláště nekuřácké části) je příšerný. Člověk neví, jestli je v restauraci nebo se ocitl u babičky v ložnici. Nakonec jsme to ale vzali jako další atrakci :-)

A pak už na vlak do Svitav s rychlopřestupem na rychlík do Brna, kde jsme si konečně namazali spálené krky Panthenolem :-) 

bla bla

Další informace

  • Začátek výletu: Borová, železniční stanice
  • Konec výletu: Polička, železniční stanice
  • Délka výletu: 24 km (11 a 13 km)
  • Datum uskutečnění: neděle, 03 červenec 2016
  • Doba trvání výletu: 2 dny (cca 6 hodin chůze)

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

Blowjob