Kuželovi.cz

...vstup na vlastní nebezpečí

Chlébský potok – bledule jarní

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)
Údolí Chlébského potoka Údolí Chlébského potoka

Rozkaz zněl jasně: Sraz v 10:45 na souřadnicích 49°28'6.916"N, 16°22'5.558"E. A všechna tři auta se tam skutečně v 10:50 objevila – a to téměř současně! Jedná se totiž o souřadnice malého parkoviště, které je hned vedle občerstvovacího stánku "U bledule" místních dobrovolných hasičů. A mimochodem také na začátku naučné stezky, která vede údolím Chlébského potoka. Vše výše jmenované a ještě skalní útvary Hrádky bylo na seznamu našeho dnešního výletu. Proč? Protože bledule!

Mraky bledulí, hejna bledulí, houfy bledulí, zástupy bledulí, bledule tady, bledule tam, bledule, kam se podívám. Navíc všechny ty bledule byly bledule jarní! Důležité je nic neuspěchat a nevyrážet na výlet hladový a žíznivý. Takže děti zakoupily na stánku hasičů "U bledule" párky v rohlíku, tatínci pivo a maminky svařák. A pak už se mohlo vyrazit údolím na ty bledule jarní. A bledulí je tam fakt hafo! Místy ještě zbytky sněhu, zurčící potok a spousta bahna. K tomu všemu jedna geokeška s názvem "Bledulové moore" a jedna studánka pojmenovaná "Junácká".

V místech, kde se naučná stezka stáčí doleva a vrací se po druhé straně potoka do Chlébského, jsme se naopak drželi zelené turistické značky a vyšli doprava nad potok. Byl tam malý přístřešek akorát tak vhodný na malé občerstvení před výšlapem na Hrádky. Na Hrádky (což je malé skalní město) nevede žádná turistická značka a vlastně ani cesta. Takže jsme šli podle mapy – nebylo to ale nic těžkého, protože Hrádky jsou na vrcholu kopce. Návštěva stojí za to – skalní věže jsou až 6 metrů vysoké a dá se po nich vcelku bezpečně šplhat.

Následovala rychlá porada se závěrem, že po stejné cestě se vracet nebudeme a vyrazili jsme podle azimutu směrem k rozcestí Hrádky, kde prochází červená turistická značka. Po té jsme se – částečně blátem, částečně suchými úseky – dostali až nad místo, kde jsme začali. Podle mapy tam měla být lesní cesta. Nebyla. Bylo tam něco, co vypadalo skoro jako zarostlý průsek. To nevadilo. Sešli jsme dolů a výlet završili v maringotkové restauraci "Bandaska", kde nám vydali úžasnou uzenou polívku a klobásy, smažák v bulce, případně hranolky. Na Svijanský máz jsme si museli nechat zajít chuť, neboť jsme vzápětí kočírovali zpět k Brnu.

Další informace

Média

Galerie Obrázků

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.