Takto brzkým spojem moc lidí nejelo, tak jsme se v mlhavé pohádce ocitli skoro sami a náležitě si to užili. Sníh parádní, stopa pěkná, viditelnost klesající. O půl jedenácté jsme byli na Švýcárně, kde jsme se občerstvili. Po krátkém odpočinku v teple jsme se vydali na zpáteční cestu. U rozcestí Praděd jsem se ještě s Barunkou rozhodl podívat se nahoru na Praděd. Hanka s Madlenkou jely počkat nás na Ovčárnu. Budovu vysílače jsme uviděli až asi na 25 metrů. Ani jsme nešli dovnitř a hned to sjeli zase dolů a hurá na kafe a Sacher dort na Ovčárnu. A o půl jedné autobusem dolů na Hvězdu z autu.