Od hotelu jsme se vydali po žluté turistické značce kolem kapličky sv. Huberta dolů k řece Dyji, ke které jsme přišli v místě bývalého hotelu Gruber a lávky pod Šobesem.
(Foto: Richard Kulich)
Změnili jsme barvu turistické značky na červenou, přešli lávku a vyběhli na Šobes k degustačnímu stánku, kde jsme snědli svačiny a okoštovali místní vínka. O vinici Šobes si můžete něco poslechnout i na výleťáku - Nejstarší vinice Šobes uprostřed Národního parku Podyjí.
Vyběhli jsme po červené do kopce a pokračovali dál po Šobesské cestě za obdivování ještěrek zelených až na rozcestí Nad Šobesem.
Ještěrka zelená (Lacerta viridis, Laurenti, 1768) je největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky, dorůstá délky až 40 cm. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. (Zdroj: Wikipedie – https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Brka_zelen%C3%A1)
Z rozcestí Nad Šobesem jsme si udělali odbočku na vyhlídku Železné schody. Výhled na údolí Dyje je odtam opravdu pěkný, ale žádné schody (natož železné) tam nejsou. Jak jsem zjistil až doma, dříve tam ale byly: V místě vyhlídky dříve bylo vybudované kovové schodiště, které používali pohraničníci pro rychlejší chycení diverzanta či emigranta. Po revoluci bylo toto schodiště zrušeno. Název Železné schody ale zůstal. (Zdroj: Mapy.cz – https://mapy.cz/s/2CNo2)
Po rozkoukání se z vyhlídky jsem se vrátili zpět na rozcestí Nad Šobesem a pokračovali po červené dál na Šobeská cesta - rozcestí, kde jsme to řízli doleva po žluté na Lipinskou cestu - rozcestí (kde se mi opět z neznámých důvodů vypnulo sledování trasy, čehož jsem si všiml až u Gruberovy studánky) a po modré pak pokračovali dolů po Lipinské cestě k Dyji a Lipinské lávce. Zde vlastně začíná úsek zvaný Devět mlýnů. Z mlýnů už nezbylo nic nebo jen ruiny (komunisti zasraní zasejc!). Na mapy.cz jsem našel zmínku o pěti mlýnech:
- Zemský mlýn
- Wefthoferův mlýn
- Gruberův mlýn
- Judexův (Baštův) mlýn
- Mlýn Papírna
Modrá značka nás přivedla zpět k lávce po Šobesem, odkud jsme vyběhli nahoru k hotelu Vinice a ještě si udělali výpak na Vyhlídku Devět mlýnů, odkud byla skoro celá naše trasa vidět jako na dlani.
Chtěl jsem se ještě podívat na objekty ČS předválečného opevnění Pěchotní srub MJ-S 3 „Zahrada“ u Šatova a Pěchotní srub MJ-S4 Zatáčka, ale počasí mi to bouřkou pžekazilo. Bohužel – Zatáčka byla zrovna otevřená k prohlídce.
