Vyšli jsme přímo od baráku, ale pokud chete přijet MHD, je nejlepší vystoupit na zastávce Bráfova nebo na Burianově náměstí. Chtěli jsme odlovit geocache GC66VCT – PCsrot, která mě už delší dobu provokovala, protože ji máme za barákem, ale ještě jsme ji neměli na seznamu úlovků. Vrazili jsme proto chráněným lipovým stromořadím na ulici Bráfova, které bylo vysázeno na konci 19. století. Tvoří jej 36 lip velkolistých a lip malolistých. Záhy jsme ale uhli na ulici Petřvaldskou a následně po stezce za garážemi směrem ke kešce (viz mapka níže). Ač tu žiju 16 let, v této části Wilsoňáku jsem ještě nikdy nebyl.

Došli jsme do jakési strže připomínající starý lom, který asi v létě obývají bezdomovci. Podle mapy jsme byli kousek od kešky, ale ne a ne ji najít. Pomohla až nápověda, že se skrývá spíše nahoře. Dobrodružně jsme se vydali po okraji strže nahoru, kde jsme po chvíli poklad našli. Do logu jsme se ale nenapsali, protože v krabičce chyběla tužka. Nyní ale už víme, kde se keška nachází, a že lepší přístup k ní je z cestičky nad ní. Zapíšeme se teda při příští procházce a přidáme i nějaký ten PC šrot (viz popis geokešky na odkazu výše).

Kousek od kešky se také nachází (nebo spíše nacházel) takzvaný loch – úkryt v malé jeskyňce vydlabané ve stráni nad strží. O lochu ve Wilsonově lese píše i Adam Nehudek na svém serveru Kafélanka v článku Loch. Jeskyňku jsem navštívil zhruba před rokem a byl jsem zklamán, protože z ní moc nezbylo. Evidentně byla někým obývána a dosti poničena. Co ale zůstává, je krásný výhled směrem na Jundrov a Holednou. Mimochodem – Kafélanka se Wilsonovu lesu věnuje celým jedním oddílem a loch rozhodně není nediným zvláštním a tajemným místem, kterým Wilsoňák oplývá. Viz třeba můj starší článek Tajemství ulice Žabovřeské.

Dál jsme se vydali přes bývalou brněnskou sjezdovku – téměr severní svah, na kterém se lyžovávalo od roku 1974 až do roku 1992 – a to i v létě. Svah byl totiž pokryt umělohmotnými kartáči a jezdilo se na lyžích bez hran, které se mazaly olejem automaticky při jízdě na lyžařském vleku. I v létě se ovšem muselo jezdit v nějaké staré zimní bundě. V bundě proto, že pád na kartáče by byl jinak dosti bolestný. A ve staré proto, že když už se spadlo, byla sela bunda od oleje. Sjezdovku jsme přešli po mostku, který je zhruba v její polovině, a který dříve sloužil k tomu, aby lidé nemuseli obcházet oplocený areál sjezdovky (po umělohmotných kartáčích se nesmělo chodit).

Pak už jsme kolem potůčku sešli kolem tenisových kurtů, basketbalové haly Rosnička a Jurkovičové vily k cíli naší krátké procházky – k restauraci Rosnička, kde jsme se odměnili :-)

V neposlední řadě doporučuji stránku: Wilsonův les na PrůvodceBrnem.cz.