Krátký výšlap k Níhovské madoně, sošce pana sochaře Lubomíra Laciny v údolí potůčku Halda. Projdeme se také kolem nově vybudovaných rybníčků „U Borovička“, kde pozdravíme hastrmana, malou mořskou rybniční vílu a budeme se obdivovat studánce Kamenné dlaně. Uvidíme i portál Níhovského tunelu, ve kterém byla za války ukryta továrna Diana, která vyráběla stíhačky Messerschmitt.

Ivančický viadukt dokončený v roce 1870 byl prvním celoželezným mostem v Rakousku-Uhersku. Mezi používaná jména patřil Jihlavský, Kounický nebo Bránický viadukt, název Ivančický viadukt je používán od roku 1925. Mostu se říkalo také „Eiffelův most“, bylo tak zřejmě usuzováno podle nápadné podobnosti mezi viaduktem a Eiffelovou věží, žádný pramen však projekt ani stavbu mostu s Gustavem Eiffelem nespojuje. (Zdroj: Wikipedie)

Dnes jsme navštívili rekonstrukci bitvy o Budapešť, která se odehrála v roce 1944. Ta dnešní se díky nadšencům do vojenské historie odehrála v Army parku u Ořechova u Brna. Zážitek to byl skvělý i přes zimu, spoustu lidí a ještě více bláta. 

Díky kamarádovi jsem se dozvěděl o bývalé raketové základně protiletadlové obrany Brna, která byla vystavěna na konci osmdesátých let mezi obcemi Rapotice a Zbraslav na rozhraní Jihomoravského kraje a Vysočiny. V části areálu je nyní věznice Rapotice, ale většina plochy je pustá a zdevastovaná. Důvod vydat se na průzkum.

Díky hodnému kolegovi jsem se včas dozvěděl, že město Kuřim zrekonstruovalo část štol pod místním kopcem Záruba, a že je možná prohlídka. Protože jsem blázen do různých bunkrů, a protože můj děda zažil v roce 1944 dva nálety na Flugmotorenwerke Ostmark (dnešní Zetor v Brně), z nichž jeden přečkal v podobné štole vykutané jako kryt pod Stránskou skálou, ihned mi zablikala kontrolka. Se štěstím se mi povedlo zarezervovat lístky (byla to úplně první prohlídka pro veřejnost a původně bylo obsazeno – na štěstí pro nás ale 4 lidé odřekli) na sobotu 22. prosince 14:00 hodin. 

Sobotní návštěvu babičky a dědy v UH jsme spojili s poobědovou návštěvou Leteckého muzea v Kunovicích. Před léty jsme tu už byli, ale od té doby uteklo hodně času a přibylo mimo jiné jedno velké éro – TU-154M, Zuzanka, neboli Naganský expres. Ano, TO letadlo, co dovezlo naše přiopilé hokejisty, olympijské vítěze, z japonského Nagana. Výlet je to moc pěkný a i ti, kterým letadla příliš neříkají, se tu mohou na leccos podívat. Jenom škoda, že u exponátů nejsou detailnější popisky.

Moje oblíbená zastávka a krátká procházka na protažení. Pohledy jak ze spodu na hráz, tak z koruny hráze na obě strany jsou fascinující. Hladina vody byla v létě roku 2018 tak nízko, že odhalila i konstrukci betonárky, která připravovala beton na stavbu hráze a při normálním stavu vody je oku skryta pod hladinou. Díky snížené hladině se na druhé straně přehrady vzdálilo její vzdutí notný kus od Dalečína a odhalilo základy zatopené obce Chudobín. Ty jsme viděli na výletě druhý den.

Ráj pro každého (duší) kluka, který má rád vojenskou historii, bunkry, děla a tanky. Opevnění z dob studené války, které mělo za úkol zastavit/zpomalit předpokládaný postup Maďarské armády (Varšavská smlouva) snažící se vrazit klín mezi Itálii a Německo (NATO). Naposledy mobilizováno v době Jugoslávské krize.

Kraťounká procházka po cestě z Uherského Hradiště do Brna, jejímž jediným cílem bylo okouknout větrný mlýn u obce Chvalkovice. Naplánovali jsme to jako malý okruh s parkováním u místního fotbalového hřiště. U mlýnu je krom dalekých rozhledů do kraje k vidění ještě i malá kaplička. 

Po výletu okolo Altausseer See jsem se večer vydali na prohlídku místních solných dolů - Altaussee Salzwelten. Sůl se v Altaussee začala těžit později, než v sousedním Hallstattu – až kolem roku 1100. Možná kvůli tomu, že se nachází poměrně hluboko, až 300 metrů od začátku štoly. Ale těží se tu dodnes.