Krátký, sedmikilometrový přes-obědový výlet z Rájce-Jestřebí na Spešovskou rozhlednu. Pár minut z Brna (pokud to zrovna u Lipůvky nestojí) a jste v jiném světě, světě plném vůně tlejícího listí, jehličí, výhledů, bláta, prostě přírody. Včetně kůrovce.

Přibližně dvouhodinová procházka u Malhostovic (15 - 20 minut autem od Brna, v dosahu IDS) nabízí rybníčky, studánku, rozhlednu, zvířátka, louky, pole, les :-)
Zavede nás k potůčku Žalvíř, na kterém je několik malých rybníčků. Dále pak vystoupáme k bývalému vojenskému prostoru Zlobice (nyní ovčí farma) se stejnojmennou rozhlednou. A dolů do Malhostovic se vrátíme kolem místa zvaného Jezera.

Na Vysočině spousta sněhu, tak bylo nasnadě vyrazit na běžky. Zadání bylo jasné: Někam, kde to není moc do kopce a z kopce! Tak mne napadlo Velké Dářko. Jako osmnáctiletý jsem tam strávil dovolenou s rodiči a pamatuji si, že se celý rybník dal pohodlně po rovině objet na kole. Od té doby jsem tam ovšem nebyl. Takže rychlá kontrola na zimních mapách a potvrzení si, že kolem Dářka i všude v okolí jsou běžkařské stopy. Hurá, řešení bezkopcového běžkování se začíná rýsovat.

Dvouhodinová procházka loukami a lesem ze Žernovníku do Býkovic k Porčovu mlýnu a zpět. Díky ročnímu období spojená s houbařením. No a nezamlčím ani osvěžení v Krčmě u Porčova mlýna.

Na sobotní oběd měly být špekáčky, takže jsme hledali něco blízko Brna, kde je možnost si je opéct. Vzpomněl jsem si na místo u Šebrova, které objevil kamarád – jsou tam dva rybníčky, upravené okolí, posezení a ohniště. Podle mapy se to tam jmenuje Lojzův rybník. Tak jsme vyrazili. Autem se dá dojet až k rybníčkům, ale příště bude asi lepší nechat jej dole v dědině. Na místě jsme si nasbírali vlastní dříví, rozdělali ohýnek a opekli si špekáčky.

Madlenka měla svátek a mohla si vybrat, co budeme v její sváteční den dělat. Moc si s tím nevěděla rady, tak dostala pár tipů na výběr. Už docela dlouho jsme se chtěli jít podívat na Zukalův rybník do Podolí u Brna. Je to soukromý rybářský revír, kde se dá koupit povolenka a chytat rybu, i když člověk jinak povolenku nemá. To Madlenku zaujalo a já musel pohledat staré rybářské vybavení po dědovi. Pruty jsem našel, podběrák taky a mohli jsme vyrazit.

V kopcích nad Osvětimany jsou v bukových lesích skryté osamocené skalní útvary. Pilařka, Kulatina a Zikmundův kámen nebo také Zikmundova skála. Leží mimo turistické značky, ale dají se poměrně jednoduše najít. A slibují pěkný výhled a klid bez zástupů turistů.

Miluju řeku Oslavu. Oslavku, jak jí důvěrně říkám. A protože ji nejčastěji navštěvuji mezi Náměští nad Oslavou a Oslavanama, kde už je to dospělá slečna, vrtalo mi hlavou její dětství. Tak jsem se chtěl vypravit tam, kde se Naše řeka rodí. Zjistil jsem, že to s jejím pramenem není jen tak nějak jednoduché – ví se totiž hned o třech! Ale pěkně popořádku.

Osmikilometrová procházka Ždánickým lesem údolím potoku Jordánek. Startuje se na okraji vesnice Lovčice u rybníka na Jordánku. Začátek a konec výletu byl po stejné trase, prostředek se šel jinými místy. Cestou jsme navštívili prameniště Jordánku a známé rozcestí U Slepice. Také jsme našli dvě geocache: U Slepice a Přírodní rezervace U Vrby. Část trasy vede po Naučné stezce Ždánickým lesem.

Sedmikilometrová procházka Mariánským údolím, tentokrát pro nás netradičně nejdříve nahoru z údolí k Líšeňskému kostelíčku alias Kapli Panny Marie Pomocnice a pak kolem Líšeňského hřbitova na Muchovu boudu a tradičně údolím kolem rybníků zpátky ke Kadlcovu mlýnu.