Nádherný výlet jsme začali ráno v rekreačním středisku Toska v Prostřední Bečvě, kde jsme si chvíli počkali na autobus, který nás vyvezl nahoru na Pustevny. Přivítala nás tam hustá mlha, ale to k horám přece patří. Po zkouknutí rekonstrukce Maměnky a znovustavby vyhořelého Libušína jsme se vydali přes rozhlednu Cyrilka (odkud není přes vegetaci vidět ani ta mlha) a sochu Ragegasta na Radhošť. Po výborném obědě v horském hotelu Radhošť jsme se kousek vrátil a pak se přes  spustlou Skalíkovu louku spustili zpět dolů do Tosky. No a večer, když se mlha rozfoukala, jsme si ještě autem vyjeli nahoru na Pustevny se pořádně rozhlédnout.

Cestou z Brna do Uherského Hradiště jsme si udělali zastávku v obci Salaš, která leží v Chřibském údolí za světoznámým Velehradem. Zdolali jsme tam místní velmi zajímavou rozhlednu ve tvaru dvou do sebe zaklesnutých sedmiček. Výlet je to jen krátký – od parkoviště za obecním úřadem jeden kilometr do kopce po zelené turistické značce (a po stejné cestě zpět). Výhledy pěkné, ale docela fučelo, takže jsme nikam dál neturistikovali a vrátili se k autu.

Dvouhodinová procházka loukami a lesem ze Žernovníku do Býkovic k Porčovu mlýnu a zpět. Díky ročnímu období spojená s houbařením. No a nezamlčím ani osvěžení v Krčmě u Porčova mlýna.

Devítikilometrová procházka z Pitína do Pitína. Přes rozhlednu Na Skalce a studánku Ohloběnku.

Na Zlobici už jsme jednou byli, ale už je to skoro dva roky. Hledali jsme něco blízko Brna, kde by se dalo sáňkovat a bobovat, a kde by byly nějaké rozhledy, protože počasí bylo moc pěkné. Takže volba padla na rozhlednu Zlobice, kolem které je chráněné území Zlobice, kopce na zimní radovánky a daleký výhled.

Mezisvátkové tloustnutí jsme se rozhodli přerušit krátkým vyvětráním se v přírodě. Volba padla na Klobouky u Brna, místní větrný mlýn zvaný větřák a nedalekou rozhlednu Nedánov u Boleradic. Obloha byla jak vymetená, teplota kolem nuly a žádný vítr. Krásné počasí na zimní výlet, který se nakonec protáhl skoro na 9 km a až do tmy.

Pánská jízda do Velkých Karlovic – letos už podruhé. Den před odjezdem na hřebenech napadl sníh. Až 30 cm sněhu. Vyměkl jsem a kolo jsem si nevzal. Jako jediný. Takže zatímco kluci brázdili okolní kopečky na kolech, já se vydal alespoň na krátký pěší výlek na rozhlednu Miloňová. Převýšení asi 220 metrů nahoru a dolů na šesti kilometrech. Moc pěkná krátká procházka okořeněná nejenom rozhlednou Miloňová, ale také místní architekturou, zvoničkou a nakonec i malými vodopády na potůčku Velká Hanzlůvka, na kterou mě upozornilo jedno ze zastavení fotostezky Valachy, jejíž trasu jsem nevědomky kopíroval.

Videlský kříž – Švýcárna – Praděd a zpět.

Po dopolední návštěvě Muzea výroby dřevěných hraček se počasí trochu umoudřilo a (skoro) přestalo pršet. Část mužstva (respektive teda ženstva) bylo zabráno do výroby vlastních dřevěných hraček a jakoukoli snahu a vyhnání do přírody sabotovala. Akční část se ale nenechala odradit a vykonala ještě krátký výstup na Tanvaldský Špičák.

Ještěd